čin: pravidla českého pravopisu

SLOVNÍ TVARY: čin ~ čine ~ činech ~ činem ~ činu ~ činům ~ činy

c	Čína ž.; Číňan, -a m.; čínský
	Čína, -y ž.; Čínská lidová republika; Číňan m.; čínský
	činčila, -y ž.
	činely, -ů m. pomn., 4., 7. -y
	čingischán, -a m. (krutovládce); vl. jm. Čingischán
	činitel, -e m., mn. 1. -e i -é, 7. -i (věc, okolnost apod.)
	činitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i (osoba)
	činka ž.
	činnost, -i ž.
	činný; činně
	činohra ž.
	činorodost, -i ž.
	činorodý; činorodě
	Čínská zeď, Velká čínská zeď (hist. stavba); čínská zeď (izolování od ostatního světa)
	činže ž.

	Podobné:
b	babiččin; Babiččino údolí (u Náchoda)
	Babiččino údolí (u Náchoda)
	bezpříčinný
	buničina ž.
d	Děčín, -a m.; děčínský
	Děčínský sněžník, D-ého S-u i S-a m.
	dispečink [dy-], -ku m.
	divočit, 3. mn. divočí (dělat divokým, divoce si počínat)
	dobročinnost, -i ž.
	dobročinný; dobročinně
g	Guyanská vysočina [gvaján-]
h	hřebčín, -a i -u m.
	hřebčinec, -nce m.
i	Indočína, -y ž.; indočínský
j	jednočinný
	Jičín, -a m.; jičínský
k	kypřit, 3. mn. kypří (činit kyprým)
m	matka ž.; matčin; Matka boží
	mělčina ž.
	měřičství s. (činnost měřiče)
n	náčinek, -nku m.
	náčiní s.
	nečinnost, -i ž.
	nečinný; nečinně
	Nový Jičín, N-ého J-a m.; (novo)jičínský
o	občina ž.
	odčinit
	odpočinek, -nku m.
	odpočinout si i odpočnout si, 1. j. odpočinu si i odpočnu si; rozk. odpočiň si i odpočni si; příč. odpočinul si, odpočnul si i odpočal si, odpočinut, odpočnut i odpočat
	otčina ž.
	ovčín, -a i -u m.
	ozdravit, 3. mn. ozdraví; podst. jm. ozdravení (učinit zdravým)
	ozřejmit, 3. mn. ozřejmí; příč. ozřejmil; podst. jm. ozřejmení (učinit zřejmým)
p	palačinka ž.
	pavučina ž.
	pečínka ž.
	písčina ž.
	počínat, podst. jm. počínání
	počinek, -nku m.
	přečin, -u m.
	příčina ž.
	přičinlivý
	příčinnost, -i ž.
	příčinný
	prvočinitel, -e m., jedn. 4. -e, mn. 1. -é i -e, 7. -i
s	samočinnost, -i ž.
	samočinný; samočinně
	sirotčinec, -nce m.
	skosit, rozk. skos; příč. skosen (kosou posekat); jiné je zkosit (učinit kosým)
	součin, -u m.
	součinitel, -e m., mn. 1. -é i -e, 7. -i (koeficient)
	součinnost, -i ž.
	součinný
	špičatit, 3. mn. špičatí (činit špičatým)
	splavnit (učinit splavným)
	spočinout, 1. j. spočinu; rozk. spočiň; příč. spočinul
	spoluúčinkovat
	stěžovat si (naříkat); jiné je ztěžovat (činit obtížným)
	stínicí (např. součinitel)
	strečink, -ku m.
	stvrdit, příč. stvrzen (potvrdit); jiné je ztvrdit (učinit tvrdým)
	stvrzovat (potvrzovat); jiné je ztvrzovat (činit tvrdým)
	sužovat, podst. jm. sužování (utlačovat, trápit); jiné je zužovat (činit úzkým)
t	temnit, 3. mn. temní (činit temným)
	Trenčín, -a m.; trenčínský
	trestný (např. čin)
	tupit, 3. mn. tupí (činit něco tupým; hanit)
	tyčinka ž.
u	účinek, -nku m.
	učinit
	účinkovat
	účinkující m. i ž. i příd. jm.
	účinnost, -i ž.
	účinný; účinně
v	veličina ž.
	Východočínské moře
	vyčinit
	vysočina ž.
z	začínat, podst. jm. začínání
	zadost (učinit)
	zadostiučinění i zadostučinění s.
	zátočina ž.
	zaúčinkovat
	zeměměřičství s. (činnost zeměměřiče)
	zkosit, rozk. zkos; příč. zkosen (učinit kosým); jiné je skosit (kosou posekat)
	zločinec, -nce m.
	zločinnost, -i ž.
	zločinný; zločinně
	zpřímit, rozk. zpřim, zpřimme (učinit přímým)
	ztěžovat (činit obtížným); jiné je stěžovat si (naříkat)
	ztížit, rozk. ztiž i ztíži (učinit obtížným)
	ztmavit, 3. mn. ztmaví (učinit tmavým)
	ztvrdit, příč. ztvrzen (učinit tvrdým); jiné je stvrdit (potvrdit)
	ztvrzovat (činit tvrdým); jiné je stvrzovat (potvrzovat)
	zužovat, podst. jm. zužování (činit úzkým); jiné je sužovat (utlačovat, trápit)