ědět: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
d	dovědět se i dozvědět se, 1. j. dovím se i dozvím se, 3. mn. dovědí se i dozvědí se; rozk. dověď se i dozvěď se; příč. dověděl se i dozvěděl se
	dozvědět se viz dovědět se
h	hledět, 3. mn. hledí
n	napovědět, 1. j. napovím, 3. mn. napovědí; rozk. napověz; příč. napověděl, napověděn
o	odpovědět, 1. j. odpovím, 3. mn. odpovědí; rozk. odpověz; příč. odpověděl, odpověděn; podst. jm. odpovědění
	odsedět, 3. mn. odsedí; podst. jm. odsedění i odsezení
p	pohledět, 3. mn. pohledí
	posedět, 3. mn. posedí; podst. jm. posedění i posezení
	povědět, 1. j. povím, 3. mn. povědí; rozk. pověz; příč. pověděl, pověděno
	předpovědět, 1. j. předpovím, 3. mn. předpovědí; rozk. předpověz; příč. předpověděl, předpověděn
s	sedět, 3. mn. sedí
	shlédnout i shlídnout, příč. shlédl, shlédnul i shlídl, shlídnul (pohledět shora dolů); jiné je zhlédnout i zhlídnout (spatřit)
	svědit i svědět, podst. jm. svědění
v	vědět, 1. j. vím, 3. mn. vědí; rozk. věz; příč. věděl; podst. jm. vědění
	vypovědět, 1. j. vypovím, 3. mn. vypovědí; rozk. vypověz; příč. vypověděl, vypověděn i vypovězen; podst. jm. vypovědění i vypovězení
	vysedět, 3. mn. vysedí; příč. vyseděn i vysezen
	vyzvědět, 1. j. vyzvím, 3. mn. vyzvědí; rozk. vyzvěď; příč. vyzvěděl, vyzvěděn
z	zahledět se, 3. mn. zahledí se
	zapovědět, 1. j. zapovím; rozk. zapověz; příč. zapověděl, zapověděn i zapovězen
	zhlédnout i zhlídnout, příč. zhlédl, zhlédnul i zhlídl, zhlídnul (spatřit); jiné je shlédnout i shlídnout (pohledět shora dolů)
	zodpovědět, 1. j. zodpovím, 3. mn. zodpovědí; rozk. zodpověz; příč. zodpověděn i zodpovězen
	zvědět, 1. j. zvím, 3. mn. zvědí; rozk. zvěď; příč. zvěděl, zvěděn