r | rozpučet se, 3. mn. rozpučí se |
rozpůjčit, rozk. rozpůjč | |
rozpuk, -u m. | |
rozpuknout, příč. rozpukl | |
rozpůlit, rozk. rozpul | |
rozpulovat | |
rozpustilý | |
rozpustit, rozk. rozpusť; příč. rozpuštěn | |
rozpustný |
rozpu, ztaje, křesťn, sezónně, děve, spích, napouštět, vysokofrekvenční, rok, tůj