vění: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
c	chvět (se), 1. j. chvěji (se) i chvěju (se), 3. mn. chvějí (se) i chvějou (se); rozk. chvěj (se); příč. chvěl (se); podst. jm. chvění
d	dostaveníčko s.
	dřevěnět, 3. mn. dřevěnějí i dřevění
j	juvenilie [-ný-], -lií ž. mn.
	juvenilní [-ny-]
k	konvenience [-ny-] ž.
	konvenienční [-ny-]
m	mistr, -a m.; mistr Jan Hus, m. Jan Hus; Mistr vyšebrodského oltáře, tzv. Mistr vyšebrodský i Vyšebrodský mistr; Mistr Jirásek; v oslovení: vážený Mistře
	mraveniště, -iště s., mn. 2. -išť
n	naplavenina ž.
o	občerstvení s.
	objevit (se), podst. jm. objevení
	ozdravět, 3. mn. ozdravějí i ozdraví; podst. jm. ozdravění (stát se zdravým)
	ozdravit, 3. mn. ozdraví; podst. jm. ozdravení (učinit zdravým)
	oživení s.
p	piknik [-ny-], -u m. (občerstvení v přírodě)
	představení s.
	provenience [-ny-] ž.
	provenienční [-ny-]
r	rozechvět, 1. j. rozechvěji i rozechvěju, 3. mn. rozechvějí i rozechvějou; rozk. rozechvěj; příč. rozechvěl, rozechvěn; podst. jm. rozechvění
s	sir, -a m.; Sire (oslovení panovníka)
	stavení s. (budova)
	staveniště, -iště s., mn. 2. -išť
	staveništní
	stavět, 3. mn. stavějí i staví; rozk. stavěj i stav; příč. stavěl, stavěn; podst. jm. stavění
	stavit (se) (zastavit (se)), rozk. stav (se); příč. stavil (se), staven; podst. jm. stavení
	stavit, příč. staven (tavením spojit); jiné je ztavit (roztavit)
u	u předložka s 6. p. jen před v a v několika ustálených spojeních, jako být u vytržení, u vidění, u vyjevení
v	větvit se, podst. jm. větvení
	vydřevit, podst. jm. vydřevení
z	zachvět (se), 1. j. zachvěji (se) i zachvěju (se), 3. mn. zachvějí (se) i zachvějou (se); rozk. zachvěj (se); příč. zachvěl (se); podst. jm. zachvění
	zbarvit, podst. jm. zbarvení
	zdřevěnět, 3. mn. zdřevěnějí i zdřevění
	zjevení s.
	znecitlivět, 3. mn. znecitlivějí i znecitliví; příč. znecitlivěl; podst. jm. znecitlivění (stát se necitlivým)
	znecitlivit, 3. mn. znecitliví; příč. znecitlivil; podst. jm. znecitlivení (něco)
	ztavit, příč. ztaven (roztavit); jiné je stavit (tavením spojit)