znít: pravidla českého pravopisu

SLOVNÍ TVARY: znít ~ zni ~ zní- ~ zním ~ zníme ~ zníš ~ zníte ~ zníti

z	znít, 3. j. zní, 3. mn. znějí i zní; rozk. zni, zněte; příč. zněl; podst. jm. znění

	Podobné:
d	doznít, 3. mn. doznějí i dozní; rozk. dozni, dozněte; příč. dozněl; podst. jm. doznění
o	odeznít i odznít, 3. j. od(e)zní, 3. mn. od(e)zní i od(e)znějí; rozk. od(e)zni; příč. od(e)zněl; podst. jm. od(e)znění
	odznít i odeznít, 3. j. od(e)zní, 3. mn. od(e)zní i od(e)znějí; rozk. od(e)zni; příč. od(e)zněl; podst. jm. od(e)znění
p	poblouznit, podst. jm. poblouznění
r	rozeznít (se), 3. j. rozezní (se), 3. mn. rozezní (se) i rozeznějí (se); rozk. rozezni (se); příč. rozezněl (se); podst. jm. rozeznění
	roznítit, rozk. rozniť i rozněť; příč. roznícen
t	trýznit
	trýznitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
u	ukáznit
	uvěznit
v	věznit
	věznitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	vyznít, 3. j. vyzní, 3. mn. vyzní i vyznějí; rozk. vyzni, vyzněte; příč. vyzněl; podst. jm. vyznění
	vznítit, rozk. vzniť i vzněť; příč. vznícen
z	zaznít, 3. mn. zaznějí i zazní; rozk. zazni, zazněte; příč. zazněl; podst. jm. zaznění
	zbláznit (se), příč. zblázněn
	zdůraznit, příč. zdůrazněn
	žíznit
	znervóznit, 3. mn. znervózní; příč. znervóznil (někoho)
	ztrýznit
	zvýraznit