Pravidla českého pravopisu

cčenich, -u m.
 Podobné:
aanhydrid, -u m. (chemická sloučenina)
cčeský; Česká republika; česká vláda; Česká národní banka; České vysoké učení technické (v Praze); česká dvorská kancelář (hist.); české země i České země (země Koruny české), České království i Království české, Země česká (jako hist. státní celek);
ddotknout se, příč. dotkl se i dotknul se, dotčen, dotknut; podst. jm. dotčení i dotknutí
ffiála, -y ž. (ozdobné zakončení gotických pilířů)
kkačena ž.; kačení
 kalvín, -a m. (stoupenec Kalvínova učení); vl. jm. Kalvín
 klučení s.
 krédo s. (přesvědčení); Krédo (část mše)
 kúra ž. (léčení)
llíčit, rozk. lič; podst. jm. líčení
mmanévry, -ů m. pomn. (vojenské cvičení)
 mluvní (např. cvičení)
 mravní (např. naučení)
nnařčení i nařknutí s.
 nařknutí i nařčení s.
 neútočení s.
 nitrosloučenina [ny-] ž.
ooblečení s.
 osvědčení s.
 osvědčit, rozk. osvědč i osvědči, osvědčte i osvědčete; podst. jm. osvědčení
ppeníz, -e m., mn. 1., 4. peníze, 2. peněz, 7. penězi; vedle toho 2. penízů atd., 7. penízi (na označení jednotlivých mincí)
 podobojí m. mn. (stoupenci nábož. učení)
 podotknout, příč. podotkl i podotknul, podotčen i podotknut; podst. jm. podotčení i podotknutí
 přelíčení s.
 přiřknout, 1. j. přiřknu; rozk. přiřkni, přiřkněme; příč. přiřkl, přiřčen i přiřknut; podst. jm. přiřčení i přiřknutí
rrčení s.
ssamoučení [-o-u-] s.
 sloučenina ž.
 spéci i spéct, 1. j. speču, 3. mn. spečou; rozk. speč; příč. spekl, spečen (pečením spojit); jiné je zpéci i zpéct (pečením spotřebovat)
 společnost, -i ž.; Společnost Národního muzea; společnost s ručením omezeným (zkr. s. s r. o. i s. r. o.)
ttip [typ], -u m. (doporučení, odhad výsledku)
uučení s.; České vysoké učení technické
 ulehčit, podst. jm. ulehčení
 umučení s.
 určení s.
 úročit, podst. jm. úročení
vvylíčit, rozk. vylič; podst. jm. vylíčení
 vyřčení s.
 vyřknout, 1. j. vyřknu; rozk. vyřkni; příč. vyřkl, vyřčen i vyřknut; podst. jm. vyřčení i vyřknutí
 vysvědčení s.
zzatčení s.
 zkrut, -u m. (úhel stočení)
 zmučit, podst. jm. zmučení
 zpéci i zpéct, 1. j. zpeču, 3. mn. zpečou; rozk. zpeč; příč. zpekl, zpečen (pečením spotřebovat); jiné je spéci i spéct (pečením spojit)
Naposledy hledáno:

chodit, čeni, hod, bugy, vyhlížet, vh, natolik, zpoznat, štrba, zasyknout

Pravidla aktuálně obsahují 34.846 českých slov a 3.230.785 slovních tvarů. Pro generování slovních tvarů používáme Ispel.