ďč: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
b	být, přít. jsem, jsi, je nebo (řidč.) jest, mn. jsme, jste, jsou; záp. nejsem, nejsi, není, mn. nejsme, nejste, nejsou; bud. budu, budeš, ...; rozk. buď, budiž; příč. byl; podst. jm. bytí, nebytí
d	dosvědčit, rozk. dosvědč i dosvědči, dosvědčte i dosvědčete
	dosvědčovat
h	hladce, 2. st. hladčeji
	Hradčany, -an m. pomn.; hradčanský
	Hradčany, -čan m. pomn., 3. -nům, 6. -nech, 7. -ny; hradčanský; Hradčanské náměstí (v Praze)
k	krédo s. (přesvědčení); Krédo (část mše)
l	loreta ž. (kaple); Loreta (na Hradčanech)
n	nadčasový
	nasvědčovat
	nedochůdče, -ete s., mn. 1., 4. -ata
o	obstát, 1. j. obstojím; rozk. obstůj; příč. obstál (osvědčit se)
	odčinit
	odčíst i odečíst, 1. j. odečtu; rozk. odečti, odečtěte; příč. odčetl i odečetl, odčetla i odečetla i odečtla, odečten; podst. jm. odečtení
	odčítačka ž., jedn. 3., 6. -čce
	odčítat i odečítat, podst. jm. odčítání i odečítání
	odečíst i odčíst, 1. j. odečtu; rozk. odečti, odečtěte; příč. odečetl i odčetl, odečetla i odečtla i odčetla, odečten; podst. jm. odečtení
	odečítat i odčítat, podst. jm. odečítání i odčítání
	osvědčení s.
	osvědčit, rozk. osvědč i osvědči, osvědčte i osvědčete; podst. jm. osvědčení
	osvědčovat (k osvědčit)
p	předčišťování i předčisťování s.
	předčit, rozk. předči, předčete
	předčítač, -e m.
	předčítat, podst. jm. předčítání
	předčitatel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	přesvědčit, rozk. přesvědč i přesvědči, přesvědčte i přesvědčete; příč. přesvědčen
	přisvědčit, rozk. přisvědč i přisvědči, přisvědčte i přisvědčete
	přisvědčovat
	prudce, 2. st. prudčeji
	průkazný (přesvědčivý)
	průvodčí m. i ž.
r	řídce i řídko, 2. st. řidčeji
	rozhodčí m. i ž. i příd. jm.
	rozvědčík, -a m.
s	sladce, sladko, 2. st. sladčeji
	srdčitý
	svědčit, rozk. svědč i svědči, svědčte i svědčete
u	usvědčit, rozk. usvědč i usvědči, usvědčte i usvědčete
	usvědčovat
v	vůdčí
	vysvědčení s.
z	závodčí, -ího m.