Ým: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
c	černět, 3. mn. černějí i černí; příč. černěl (stávat se černým)
d	divočet, 3. mn. divočejí i divočí (stávat se divokým)
	divočit, 3. mn. divočí (dělat divokým, divoce si počínat)
	dým, -u m.
	dýmat, podst. jm. dýmání
	dýměj, -e m.
	dýmka ž.
	dýmovnice ž.
e	enšpígl, -a m., mn. 4., 7. -y (šprýmař); vl. jm. Enšpígl
h	hostinec, -nce m.; hostinec Pod Černým vrchem, hostinec U Kaštanu apod.
j	Jeroným, -a m.
k	kdo zájm., 2. a 4. koho, 6. o kom, 7. kým
	kolik, ve spojení s počítaným předmětem 2., 3., 6., 7. p. kolika (kolik lidí, od kolika lidí, kolika lidem)
	Kostalec nad Černými lesy, Kostalce nad Č. L. m.; černokostelecký
	Kostelec nad Černými lesy; černokostelecký, mn. -čtí
	kostým, -u m.
	kostýmní
	kostýmovat
	kostýmový
	kypřit, 3. mn. kypří (činit kyprým)
m	můj zájm., m., 2. mého, 3. mému, 4. živ. mého, neživ. můj, 6. mém, 7. mým; má i moje ž., 2. mé i mojí, 3. mé i mojí, 4. mou i moji, 6. mé i mojí, 7. mou i mojí; mé i moje stř., 2. mého, 3. mému, 4. mé i moje, 6. mém, 7. mým; mn. m. živ. 1. moji i mí,
n	nadýmat, podst. jm. nadýmání
	ne-; slova s předponou ne-, kterých se užívá také kladně, viz také pod příslušným slovem kladným
o	ozdravět, 3. mn. ozdravějí i ozdraví; podst. jm. ozdravění (stát se zdravým)
	ozdravit, 3. mn. ozdraví; podst. jm. ozdravení (učinit zdravým)
	ozřejmět, 3. mn. ozřejmějí i ozřejmí; příč. ozřejměl; podst. jm. ozřejmění (stát se zřejmým)
	ozřejmit, 3. mn. ozřejmí; příč. ozřejmil; podst. jm. ozřejmení (učinit zřejmým)
p	ponovu i po novu (novým způsobem)
	postaru i po staru (starým způsobem)
	prazeodym [-dym i -dým], -u m.
	prýmek, -mku m.
r	rozdýmat, podst. jm. rozdýmání
	rým, -u m.
	rýma, -y ž.
	rýmovat (se)
s	sinat nedok. (stávat se sinalým)
	skosit, rozk. skos; příč. skosen (kosou posekat); jiné je zkosit (učinit kosým)
	špičatět, 3. mn. špičatějí i špičatí (stávat se špičatým)
	špičatit, 3. mn. špičatí (činit špičatým)
	splavnit (učinit splavným)
	společnost, -i ž.; Společnost Národního muzea; společnost s ručením omezeným (zkr. s. s r. o. i s. r. o.)
	šprým, -u m.
	šprýmař, -e m.
	šprýmovat
	stěžovat si (naříkat); jiné je ztěžovat (činit obtížným)
	sto, sta; ve spojení s počítaným předmětem: ze sta lidí, ke stu lidí, ale i ze sto lidí, ke sto lidem i ke stu lidem atd.; dvě stě, tři sta
	stvrdit, příč. stvrzen (potvrdit); jiné je ztvrdit (učinit tvrdým)
	stvrzovat (potvrzovat); jiné je ztvrzovat (činit tvrdým)
	sužovat, podst. jm. sužování (utlačovat, trápit); jiné je zužovat (činit úzkým)
	svůj zájm., m., 2. svého, 3. svému, 4. živ. svého, neživ. svůj, 6. svém, 7. svým; svá i svoje ž., 2. své i svojí, 3. své i svojí, 4. svou i svoji, 6. své i svojí, 7. svou i svojí; své i svoje stř., 2. svého, 3. svému, 4. své i svoje, 6. svém, 7. svým
	sžít se, 1. j. sžiji se i sžiju se, 3. mn. sžijí se i sžijou se; rozk. sžij se; příč. sžil se, sžit (s někým)
t	temnět, 3. mn. temnějí i temní (stávat se temným)
	temnit, 3. mn. temní (činit temným)
	tentýž i týž zájm., m., 2. téhož, 3. témuž, 4. živ. téhož, neživ. tentýž i týž, 6. témž(e) i tomtéž, 7. týmž i tímtéž; táž i tatáž ž., 2., 3., 6. téže, 4. touž i tutéž, 7. touž i toutéž; totéž stř., 2. téhož, 3. témuž, 4. totéž, 6. témž(e) i tomtéž,
	tolik, ve spojení s počítaným předmětem 2., 3., 6., 7. p. tolika (tolik lidí, od tolika lidí, tolika lidem atd.)
	tupit, 3. mn. tupí (činit něco tupým; hanit)
	tvůj zájm., m., 2. tvého, 3. tvému, 4. živ. tvého, neživ. tvůj, 6. tvém, 7. tvým; tvá i tvoje ž., 2. tvé i tvojí, 3. tvé i tvojí, 4. tvou i tvoji, 6. tvé i tvojí, 7. tvou i tvojí; tvé i tvoje stř., 2. tvého, 3. tvému, 4. tvé i tvoje, 6. tvém, 7. tvým
	tým, -u m.
v	Výmar, -u m.; výmarský
	Výmar, -u m.; výmarský
	výmaz, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	výměna ž.
	výměnek, -nku m.
	výměník, -u m.
	výměnkář, -e m.
	výměnný; výměnně
	výměr, -u m.
	výměra ž.
	výměsek, -sku m. i výměšek, -šku m.
	výmlat, -u m.
	výmluva, -y ž.
	výmluvný
	výmol, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	výmyk, -u m.
	výmysl, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
z	zadobře (být s někým)
	zbělet, 3. mn. zbělejí i zbělí; příč. zbělel (stát se bílým)
	zdivočet, 3. mn. zdivočejí i zdivočí; příč. zdivočel (stát se divokým)
	zdrsnět, 3. mn. zdrsnějí i zdrsní; příč. zdrsněl (stát se drsným)
	zdýmat, podst. jm. zdýmání
	zešpičatět, 3. mn. zešpičatějí i zešpičatí; příč. zešpičatěl (stát se špičatým)
	zesvětštět, 3. mn. zesvětštějí i zesvětští; příč. zesvětštěl (stát se světským)
	zhrbatět, 3. mn. zhrbatějí i zhrbatí; příč. zhrbatěl (stát se hrbatým)
	zhutnět, 3. mn. zhutnějí i zhutní; příč. zhutněl (stát se hutným)
	zchoulostivět, 3. mn. zchoulostivějí i zchoulostiví; příč. zchoulostivěl (stát se choulostivým)
	zjednotvárnět, 3. mn. zjednotvárnějí i zjednotvární; příč. zjednotvárněl (stát se jednotvárným)
	zjemnět, 3. mn. zjemnějí i zjemní; příč. zjemněl (stát se jemným)
	zkapalnět, 3. mn. zkapalnějí i zkapalní; příč. zkapalněl (stát se kapalným)
	zklidnět, 3. mn. zklidnějí i zklidní; příč. zklidněl (stát se klidným)
	zkosit, rozk. zkos; příč. zkosen (učinit kosým); jiné je skosit (kosou posekat)
	zkrabatět, 3. mn. zkrabatějí i zkrabatí; příč. zkrabatěl (stát se krabatým)
	zkrásnět, 3. mn. zkrásnějí i zkrásní; příč. zkrásněl (stát se krásným)
	zkrvavět, 3. mn. zkrvavějí i zkrvaví; příč. zkrvavěn (stát se krvavým)
	zkulatět, 3. mn. zkulatějí i zkulatí; příč. zkulatěl (stát se kulatým)
	zkypřet, 3. mn. zkypřejí i zkypří; příč. zkypřel (stát se kyprým)
	zlevnět, 3. mn. zlevnějí i zlevní; příč. zlevněl (stát se levným)
	zlidštět, 3. mn. zlidštějí i zlidští; příč. zlidštěl (stát se lidským)
	zmalichernět, 3. mn. zmalichernějí i zmalicherní; příč. zmalicherněl (stát se malicherným)
	zmalomyslnět, 3. mn. zmalomyslnějí i zmalomyslní; příč. zmalomyslněl (stát se malomyslným)
	znecitlivět, 3. mn. znecitlivějí i znecitliví; příč. znecitlivěl; podst. jm. znecitlivění (stát se necitlivým)