říc: pravidla českého pravopisu

r	říci i říct, 1. j. řeknu; rozk. řekni; příč. řekl, řečen

	Podobné:
b	bratříci, -ků m. mn. (husitské vojsko)
d	doříci i doříct, 1. j. dořeknu; rozk. dořekni; příč. dořekl, dořeknut i dořečen i dořčen
	dveře i dvéře ž. pomn., 2. dveří, 3. dveřím, 6. dveřích, 7. dveřmi
h	hřích, -u m.
m	měřící (kdo nebo co měří)
	mořící (kdo nebo co moří)
n	naplno i na plno (např. otevřít, říci)
o	odříci i odříct i odřeknout, 1. j. odřeknu; rozk. odřekni; příč. odřekl, odřeknut; podst. jm. odřeknutí
p	pařící (kdo nebo co paří)
	podřeknout se i podříci se i podříct se, 1. j. podřeknu se; rozk. podřekni se; příč. podřekl se; podst. jm. podřeknutí
	pohříchu přísl.
	přeřeknout se i přeříci se i přeříct se, 1. j. přeřeknu se; rozk. přeřekni se; příč. přeřekl se; podst. jm. přeřeknutí
	přibylý (příchozí)
	příchod, -u m.
	příchozí m. i ž. i příd. jm.
	příchuť, -ti i -tě ž., mn. 1., 4. -ti i -tě, 3. -tím, 6. -tích, 7. -těmi
	příchylný
	příchytka ž.
	prořeknout (se) i proříci (se) i proříct (se), 1. j. prořeknu (se); rozk. prořekni (se); příč. prořekl (se), prořečen i prořeknut; podst. jm. prořeknutí
r	říčný (uřícený)
	řítit se, rozk. (ne)řiť se; podst. jm. řícení
s	stříci se, rozk. střez se; příč. střehl se, střežen
t	trojcípý i třícípý
u	uřeknout se i uříci se i uříct se, 1. j. uřeknu se; rozk. (ne)uřekni se; příč. uřekl se; podst. jm. uřeknutí
	uřítit se, rozk. (ne)uřiť se; příč. uřícen
v	vařící voda (vroucí)
	věřící m. i ž. i příd. jm.
	vstříc přísl. i předl.
	vstřícný
z	zařeknout se i zaříci se i zaříct se, 1. j. zařeknu se; rozk. zařekni se; příč. zařekl se; podst. jm. zařeknutí
	zářící (kdo nebo co září)
	zřeknout se i zříci se i zříct se, 1. j. zřeknu se; rozk. zřekni se; příč. zřekl se; podst. jm. zřeknutí
	zřícenina ž.
	zříci se i zříct se i zřeknout se, 1. j. zřeknu se; rozk. zřekni se; příč. zřekl se; podst. jm. zřeknutí
	zřítit se, rozk. zřiť se; příč. zřícen