řík: pravidla českého pravopisu

r	říkadlo stř.
	říkanka ž.
	říkat, podst. jm. říkání

	Podobné:
d	dostříkat, podst. jm. dostříkání
	dostříknout, příč. dostříkl
	dřík, -u m.
h	hrobařík, -a m.
j	jelen, -a m.; jelení; Jelení příkop (v Praze)
k	kolibřík, -a m.
	kovařík, -a m. (brouk)
	kupříkladu i ku příkladu (příkladově)
m	mlynařík, -a m.
n	např. (například i na příklad)
	například i na příklad (příkladově)
	naříkat, podst. jm. naříkání
	naříkavý
	nastříkat, podst. jm. nastříkání
	nastříknout, příč. nastříkl, nastříknut
o	odříkat (se), podst. jm. odříkání
	odstříknout, příč. odstříkl
p	postříkat, podst. jm. postříkání
	postříknout, příč. postříkl
	převodní (např. příkaz)
	příkaz, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	příkazce, -ce m., jedn. 5. -ce
	příklad, -u m.
	příkladný
	příklep, -u m.
	příklonný
	příklop, -u m.
	příklopka ž.
	příkon, -u m.
	příkop, -u m.; ulice Na Příkopě
	příkoří stř.
	příkrasa, -y ž.
	příkrm, -u m.
	příkrov, -u m.
	příkrý; příkře
r	rejstřík, -u m.
	rozstříkat, podst. jm. rozstříkání
	rozstříknout, příč. rozstříkl, rozstříknut
	rybařík, -a m.
s	šeřík, -u m.
	stěžovat si (naříkat); jiné je ztěžovat (činit obtížným)
	stříkačka ž., jedn. 3., 6. -čce
	stříkat, podst. jm. stříkání
	stříknout, příč. stříkl
	střižný (např. příkrov)
	suřík, -u m.
	svidřík, -u m.
t	tesařík, -a m.
	tříkrálový
	trojkolka i tříkolka ž.
	tykat (říkat někomu "ty")
u	Úpravy, doplňky příkladů obecných jmen a vlastních názvů u stávajících heslových slov
	ustříknout, příč. ustříkl, ustříknut
v	větřík, -u m.
	vstříknout, příč. vstříkl, vstříknut
	vykat (říkat někomu "vy")
	vystříkat, podst. jm. vystříkání
	vystříknout, příč. vystříkl, vystříknut
z	zaříkadlo stř.
	zaříkat (se), podst. jm. zaříkání
	zaříkávač, -e m.
	zaříkávat (se), podst. jm. zaříkávání
	zastříkat, podst. jm. zastříkání
	zastříknout, příč. zastříkl
	žebřík, -u m.
	zpříkra přísl.
	zříkat se, podst. jm. zříkání
	ztěžovat (činit obtížným); jiné je stěžovat si (naříkat)