řič: pravidla českého pravopisu

r	řičet, 3. mn. řičí

	Podobné:
b	buřič, -e m.
	buřičský, mn. -čští
	buřičství stř.
c	časoměřič, -e m.
	časoměřičský, mn. -čští
j	jiřička ž., jedn. 3., 6. -čce
k	křičet, 3. mn. křičí
m	měřič, -e m.
	měřičský (např. skupina), mn. -čští
	měřičství stř. (činnost měřiče)
p	plotýnka ž. (např. u vařiče)
	přepnout, 1. j. přepnu; rozk. přepni, přepněte; příč. přepnul i přepjal, přepnut i přepjat; podst. jm. přepnutí (např. vařiče) i přepětí (např. v el. síti)
	přičemž přísl. (a zároveň)
	přičinlivý
	přičíst, 1. j. přičtu; rozk. přičti, přičtěte; příč. přičetl, přičetla i přičtla, přičten
	příčit se, rozk. (ne)přič se
	přičítat, podst. jm. přičítání
	pryskyřičný
r	rozkřičet, 3. mn. rozkřičí
t	třičtvrtěhodinový i třičtvrtihodinový
u	ukřičet (se), 3. mn. ukřičí (se)
v	vařič, -e m.
	vykřičet, 3. mn. vykřičí
	vykřičník, -u m.
	vzpříčit (se), rozk. vzpřič (se)
	vzpřičovat (se)
z	zářič, -e m.
	zebřička ž., jedn. 3., 6. -čce (pták)
	zeměměřič, -e m.
	zeměměřičský (k zeměměřič), mn. -čští
	zeměměřičství stř. (činnost zeměměřiče)
	zpříčit (se), rozk. zpřič (se)
	zpřičovat (se)