Pravidla českého pravopisu

 Podobné:
aartyčok, -u m.
bbidlo s. (tyč)
 bodyček, -čeku m.
 bryčka ž., jedn. 3., 6. -čce
 býček, -čka m.
 býk, -a m.; býčí; Býk (souhvězdí zvěrokruhu)
ccizojazyčný
ddvojjazyčný
gGreenwich [grynyč], -e m.; greenwichský [grynyč-] poledník
hhýčkat, podst. jm. hýčkání
jjazýček, -čku m.
 jazýčkový
kklání s. (potyčka)
 kromobyčejný
 kvartet, -u m.; Smetanův kvartet Z mého života; Smyčcový kvartet Es-dur, Harfový kvartet (hudební skladby)
 kvarteto s.; smyčcové kvarteto, České kvarteto (komorní soubor)
 kýč, -e m.
 kyčel, kyčle m. i ž., mn. 1., 4. kyčle, 2. -lů i -lí, 3. -lům i -lím, 6. -lích, 7. -li i -lemi
 kyčelní
llýčený (lýkový)
 lýčí s. (lýko)
mmyčka ž., jedn. 3., 6. -čce
nnadobyčej i nad obyčej (neobyčejně)
 nadobyčejný
 nebetyčný
 Nemyčeves, -vsi i -vse ž.; nemyčevský
 Nietzsche [nýče], -tzsche [-če] i -tzscheho [-če-] m.
oobyčej, -e m.
 obyčejný
pplaňka ž., mn. 2. -něk (tyčka v plotě)
 poledník, -u m.; poledník greenwichský [grynyč-]
 potyčka ž., jedn. 3., 6. -čce
 přesmyčka ž., jedn. 3., 6. -čce
 prosmýčit, rozk. prosmyč
 pryč přísl.
 pryčna, -y ž.
rRadobyčice, -ic ž. pomn.; radobyčický
 rok, -u (ale do roka) m., mn. obyč. léta, let, ale též roky, roků; Nový rok (svátek 1. ledna); Rok české hudby (akce)
 rýč, -e m.
 ryčet, 3. mn. ryčí
ssmyčcový
 smyčec, -čce m.
 smýčit, rozk. smyč
 smyčka ž., jedn. 3., 6. -čce
 strýček, -čka m.
 styčný
 syčácký
 syčáctví s.
 syčák, -a m.
 sýček, -čka m.
 syčet, 3. mn. syčí
 sýčkovat
ttrojjazyčný
 tyč, -e ž.
 tyčinka ž.
 tyčit (se)
 týkat se, 3. j. týká se (ale též co se týče apod.)
vvyčasit se
 výčep, -u m.
 výčepní m. i příd. jm.
 vyčerpat, podst. jm. vyčerpání
 vyčesat, 1. j. vyčešu i vyčesám, 3. mn. vyčešou i vyčesají; rozk. vyčeš i vyčesej; podst. jm. vyčesání
 výčet, -čtu m.
 vyčichnout, příč. vyčichl
 vyčinit
 vyčíslit
 vyčíst, 1. j. vyčtu; rozk. vyčti, vyčtěte; příč. vyčetl, vyčetla i vyčtla, vyčten; podst. jm. vyčtení
 vyčistit, rozk. vyčisti i vyčisť; příč. vyčištěn i vyčistěn
 vyčišťovat i vyčisťovat
 vyčítat, podst. jm. vyčítání
 vyčítavý
 výčitka ž.
 vyčkat
 výčnělek, -lku m.
 vyčnívat, podst. jm. vyčnívání
 vyčpět, 3. mn. vyčpí; rozk. vyčpi, vyčpěte; příč. vyčpěl; podst. jm. vyčpění
 vysmýčit, rozk. vysmyč
 vytyčit, rozk. vytyč; příč. vytyčen
 vytyčovat
 vztyčit
 vztyčovat
zzasyčet, 3. mn. zasyčí
 zhýčkat
 zrealističtit [-styč-]
Naposledy hledáno:

ýč, opuch, spadn, oom, šlem, obcovat, hři, signat, průsm, cicikar

Pravidla aktuálně obsahují 34.846 českých slov a 3.230.785 slovních tvarů. Pro generování slovních tvarů používáme Ispel.