Duš: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
d	dusit, rozk. dus; příč. dušen
h	hloub, -i ž.; z hloubi duše
	horkovzdušný (např. topení)
j	jednoduchý, mn. jednoduší, 2. st. jednodušší
	jednoduše, 2. st. jednodušeji
n	nadchnout, 1. j. nadchnu; příč. nadchl i nadchnul, nadšen (duševně) i nadchnut (načichlý); podst. jm. nadšení i nadchnutí
	nadvzdušný
	namouduši i na mou duši (opravdu)
	napnout, 1. j. napnu; rozk. napni, napněte; příč. napnul i napjal, napnut i napjat; podst. jm. napnutí (např. lana) i napětí (např. duševní)
o	odvzdušit i odvzdušnit
	odvzdušovat i odvzdušňovat
	ovzduší stř.
p	poduška ž.
	provzdušit i provzdušnit
	provzdušovat i provzdušňovat
	průdušinka ž.
	průduška ž.
	průdušnice ž.
s	sepnout, 1. j. sepnu; rozk. sepni, sepněte; příč. sepnul i spjal, sepjal, sepnut i spjat, sepjat; podst. jm. sepnutí (např. vlasů sponou) i sepětí (např. duševní)
	škola, -y ž.; mateřská škola, základní škola, střední škola, vysoká škola atd.; Základní škola Senohraby apod., Střední průmyslová škola stavební Praha 1, Dušní 17; Vysoká škola chemickotechnologická v Pardubicích
	svatodušní
t	teplovzdušný
	tlakovzdušný
u	udusit, rozk. udus; příč. udušen
v	vydřidušský, mn. -šští
	vzdušní (pata hráze)
	vzdušnice ž.
	vzdušný (např. prostor)
z	zádušní (např. mše)
	zdusit, rozk. zdus; příč. zdušen
	zjednodušit