Emě: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
c	Čechy, Čech ž. pomn., 3. -ám, 6. -ách, 7. -ami (země); Čech, -a m.; český, mn. čeští
	český; Česká republika; česká vláda; Česká národní banka; České vysoké učení technické (v Praze); česká dvorská kancelář (hist.); české země i České země (země Koruny české), České království i Království české, Země česká (jako hist. státní celek);
k	koruna ž.; svatováclavská koruna (korunovační klenot); země Koruny české (české země i České země)
n	neměnnost, -i ž.
	neměnný; neměnně
	nížina ž.; slezská nížina (geol.); Malá nížina uherská (zeměp.)
o	Ohňová země
	orient, -u m. (východ); Orient (východní země)
p	pancíř, -e m. (v zemědělství ap.)
	pánev, -nve ž.; Třeboňská pánev i pánev Třeboňská (zeměp.); hornoslezská uhelná pánev (geol.)
	planeta ž.; planeta Země
	Pontos, lat. Pontus, -tu m. (země); pontský
	přeměna ž.
	přeměněný
	přeměnný
s	svatováclavský; Píseň svatováclavská, Svatováclavský chorál; země koruny svatováclavské
	svatý; kostel sv. Anny apod.; Svatá země (Palestina); Svatý Vít (chrám sv. Víta v Praze); Svatá hora (poutní místo); Svatý hrob; Svatý otec (papež); (svátek) Všech svatých
v	vysoký, 2. st. vyšší; Vysoká škola zemědělská; Vysoké Mýto
z	zatknout, příč. zatkl i zatknul, zatčen (zbaven svobody), zatknut (zabodnut do země)
	země i zem, -ě ž.; Země (hvězdářsky); Země česká (jako hist. státní celek); české země i České země; země Koruny české
	zemědělec, -lce m.; zemědělka i zemědělkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	zemědělsko-potravinářský (např. podnik)
	zemědělsko-průmyslový (např. stát)
	zemědělskodružstevní (k zemědělské družstvo)
	zemědělský
	zemědělství stř.
	zeměkoule ž.
	zeměměřič, -e m.
	zeměměřický (geodetický)
	zeměměřičský (k zeměměřič), mn. -čští
	zeměměřičství stř. (činnost zeměměřiče)
	zeměměřictví stř. (geodezie)
	zeměpis, -u m.
	zeměpisný
	zemětřesení stř.
	zeměžluč, -i i -e ž.