Kř: pravidla českého pravopisu

k	křeč, -e ž.
	křeček, -čka m.; křeččí
	křehce, 2. st. křehčeji
	křehký, 2. st. křehčí i křehčejší
	křehnout, příč. křehl
	křemen, -e i -u m.
	křemenáč, -e m.
	křemenec, -nce m.
	křemenný
	křemičitan, -u m.
	křemík, -u m.
	křen, -u m.
	křepký, 2. st. křepčí i křepčejší
	Křesomysl, -a m.
	křest, křtu m.
	křesťan, -a m.
	křesťanský
	křesťanství stř.
	křestní
	křičet, 3. mn. křičí
	křída ž., jedn. 7. křídou, mn. 2. kříd, 3. křídám atd.
	křidélko stř. (u letadla)
	křídelní
	křídlatý
	křídlo stř.
	křídlovka ž.
	křídlový
	křiknout, příč. křikl i křiknul
	křísící (kdo nebo co křísí)
	křísicí (např. prostředek)
	křísit, rozk. křis; příč. kříšen
	křísnout, příč. křísl i křísnul
	křišťál, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	křivda ž.
	křivice ž.
	křivítko stř.
	křivka ž.
	Křivoklát, -u m.; křivoklátský
	Křivoklát, -u m.; křivoklátský, mn. -tští
	křivolaký
	křivopřísežný
	křivozobý
	křivý, 2. st. křivější
	kříž, -e m.; Červený kříž; kaple sv. Kříže; Zlatý kříž (obchodní centrum Prahy)
	křižácký
	křižák, -a m.
	křížala, -y ž.
	křížatý
	křížem krážem
	kříženec, -nce m.
	křížit, rozk. křiž
	křižník, -u m.
	křižovat
	křižovatka ž.
	křížovka ž.
	křoupat, 1. j. křoupu i křoupám; rozk. křoupej
	křoví stř.
	křtít, 1. j. křtím, 3. mn. křtí; rozk. křti; příč. křtil, křtěn
	křtitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i; Jan Křtitel
	křtitelnice ž.
	křupat, 1. j. křupu i křupám; rozk. křupej

	Podobné:
b	bezkřídlý
	blanokřídlý
c	červený; Červený kříž; Červená sedma (kabaretní soubor); Červená karkulka (Karkulka, pohádková bytost); Červená kniha ohrožených druhů
k	kaple ž.; kaple Betlémská i Betlémská kaple (v Praze); kaple svatováclavská, kaple sv. Damiána, kaple sv. Kříže apod.
	kostel, -a m., mn. 1., 4., 7. -y; kostel svatého Klimenta, kostel sv. Kříže, kostel U Křižovníků, kostel Všech svatých, kostel sv. Martina ve zdi, kostel Panny Marie pod řetězem (viz § 67)
m	městka ž. (křečová žíla)
	mokrý, 2. st. mokřejší
n	nakřapnout i nakřápnout, příč. nakřapl, nakřapnul i nakřápl, nakřápnul
	nakřídovat
	nakřivo i na křivo (křivě)
o	okřídlený
	okřiknout, příč. okřikl i okřiknul
	okřikovat
	okřín, -u m.
p	Pandora, -ry ž.; Pandořina skříňka
	pík, -u m. (křivka)
	pokřižovat
	pokřtít, 1. j. pokřtím, 3. mn. pokřtí; rozk. pokřti; příč. pokřtil, pokřtěn
	pookřát, 1. j. pookřeji i pookřeju, 3. mn. pookřejí i pookřejou; rozk. pookřej; příč. pookřál; podst. jm. pookřání
	pramen, -e i -u m.; Křížový pramen, pramen Knížete Václava (názvy léčivých pramenů)
	pražané, -ů m. mn. (husité pražského křídla)
	překřiknout, příč. překřikl i překřiknul
	překřikovat
	překřížit, rozk. překřiž
	překřižovat
	přeskřípnout, příč. přeskřípl i přeskřípnul
	přeskřipovat
	převodný (např. křížení)
	příkrý; příkře
	přiskřípnout, příč. přiskřípl i přiskřípnul
	přiskřipovat
r	rozepnout, 1. j. rozepnu; rozk. rozepni, rozepněte; příč. rozepnul i rozpjal, rozepjal, rozepnut i rozpjat, rozepjat; podst. jm. rozepnutí (např. kabátu) i rozpětí (např. křídel)
	rozkřápnout (se), příč. rozkřápl (se) i rozkřápnul (se)
	rozkřesat, 1. j. rozkřešu i rozkřesám, 3. mn. rozkřešou i rozkřesají; rozk. rozkřeš i rozkřesej
	rozkřičet, 3. mn. rozkřičí
	rozkřiknout (se), příč. rozkřikl (se) i rozkřiknul (se), rozkřiknut
	rozkřikovat (se)
	rozskřípat, 1. j. rozskřípu i rozskřípám; rozk. rozskřípej; podst. jm. rozskřípání
s	síťokřídlý
	skřehotat
	skřek, -u m.
	skřele, -lí ž. mn.
	skřet, -a m.
	skříň, -ně ž.
	skříňka i skřínka ž.
	skříňkový i skřínkový
	skříňový
	skřípat, 1. j. skřípu i skřípám; rozk. skřípej; podst. jm. skřípání
	skřipec, -pce m.
	skřípnout, příč. skřípl i skřípnul
	skřípot, -u m.
	skřítek, -tka m.
	skřivan, -a m.; skřivaní
	skřivánek, -nka m.; skřivánčí
	skřoupat, 1. j. skřoupu i skřoupám, rozk. skřoupej
	svolat (vyzvat k sejití, pozvat k jednání); jiné je zvolat (vykřiknout, zavolat)
t	takřka přísl.
u	ukřičet (se), 3. mn. ukřičí (se)
	ukřižovat
	uskřinout
	uskřípnout, příč. uskřípl i uskřípnul, uskřípnut
	uskřipovat
v	veřej, -e ž. (křídlo dveří)
	výkladní (např. skříň)
	vykřesat, 1. j. vykřešu i vykřesám, 3. mn. vykřešou i vykřesají; rozk. vykřeš i vykřesej
	vykřičet, 3. mn. vykřičí
	vykřičník, -u m.
	výkřik, -u m.
	vykřiknout, příč. vykřikl i vykřiknul
	vykřísnout, příč. vykřísl i vykřísnul
	vzkřiknout, příč. vzkřikl i vzkřiknul
	vzkřísit, rozk. vzkřis; příč. vzkříšen; podst. jm. vzkříšení
z	zajiskřit
	zaskřípat, 1. j. zaskřípu i zaskřípám; rozk. zaskřípej; podst. jm. zaskřípání
	zběhat (např. celé město, křížem krážem proběhat)
	zbrousit, rozk. zbrus; příč. zbroušen (broušením odstranit nebo nabrousit; přeneseně též křížem krážem projít); viz i sbrousit
	zcukřování stř.
	zchodit (křížem krážem projít)
	zkřehlý
	zkřehnout, příč. zkřehl
	zkřiva přísl.
	zkřivit (se)
	zkřížit, rozk. zkřiž
	zkřižmo přísl.
	zkřižovat
	zlítat (křížem krážem proběhat)
	zmokřit
	zvolat (vykřiknout, zavolat); jiné je svolat (vyzvat k sejití, pozvat k jednání)