Kou: pravidla českého pravopisu

k	Kos [-ó-], Kosu i Kou [ko-u] m.; koský i kojský

k	kouč, -e m.
	koudel, -e ž.
	koukol, -u i -e m., mn. 1., 4. -y i -e, 7. -y i -i
	koulař, -e m.
	koule ž., mn. 2. -lí
	koulet, 3. mn. koulejí i koulí
	koupaliště, -iště s., mn. 2. -išť
	koupat (se), 1. j. koupu (se) i koupám (se); rozk. koupej (se)
	koupě ž.
	koupel, -e ž.
	koupěschopný
	koupit, rozk. kup
	Kouřim, -i i -ě ž., 3., 6. -i, 7. -í; kouřimský
	Kouřim, -i i -ě ž.; kouřimský
	kouřit, rozk. kuř
	kousat, 1. j. koušu i kousám, 3. mn. koušou i kousají; rozk. kousej
	kout, -a i -u m.
	kout, 1. j. kuji i kuju, 3. mn. kují i kujou; rozk. kuj; příč. kul, kut; podst. jm. kutí
	koutek, -tku i -tka m.
	kouzelnický
	kouzelník, -a m.
	kouzelný

	Podobné:
c	čarovat (kouzlit)
	Casablanca [ka-ka], -cy [-ky] i -ky ž., 3., 6. -ce, 4. -cu [-ku] i -ku, 7. -cou [-kou] i -kou; casablanský, mn. -ští
d	Dolní Rakousy, D-ch R-s m. pomn.; dolnorakouský
	dýka ž., jedn. 7. dýkou, mn. 2. dýk, 3. dýkám atd.
h	Horní Rakousy, H-ch R-s m. pomn.; hornorakouský
i	inkoust [-k- i -g-], -u m.
k	k, ke předložka; ku v několika případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.; v názvech ulic: ulice K Ďáblicům; ulice K Větrolamu
	ku předložka v některých ustálených případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.
m	měkoučký, mn. -čcí
	mocnářství s.; mocnářství rakousko-uherské
n	nad předložka; v místních názvech: ulice Nad Lesem, ulice Nad Bertramkou, náměstí Nad Bateriemi apod.
	nadít (naplnit něčím, nádivkou), 1. j. nadiji i nadiju, 3. mn. nadijí i nadijou; rozk. nadij; příč. nadil, nadit
	nakoupit, rozk. nakup
	namátkou přísl.
o	okoun, -a m.; okouní
	okounět, 3. mn. okounějí i okouní
	okousat, 1. j. okoušu i okousám, 3. mn. okoušou i okousají; rozk. okousej
	ozkoušet, 3. mn. ozkoušejí i ozkouší
p	páka ž., jedn. 7. pákou, mn. 2. pák atd.
	Pec pod Sněžkou. P-e pod s. ž.; pecký
	pokoušet, 3. mn. pokoušejí i pokouší
	přezkoumat
	přezkoušet, 3. mn. přezkoušejí i přezkouší
	pyskoun, -a m.
r	Rakousko s.; Rakušan, -a m.; rakouský, mn. -ští
	Rakousko, -a s.; Rakouská republika; Rakušan m.; rakouský
	Rakousko-Uhersko s.; rakousko-uherská monarchie
	Rakousko-Uhersko, R-a-U-a i R-o-U-a s.; rakousko-uherský
	rozkousat, 1. j. rozkoušu i rozkousám, 3. mn. rozkoušou i rozkousají; rozk. rozkousej
	ruka ž., mn. 1., 4. ruce, 2. rukou, 3. rukám, 6. rukou i rukách, 7. rukama
s	širokoúhlý
	skoupit, rozk. skup
	skoupý
	skousnout, příč. skousl
	skout, 1. j. skuji i skuju, 3. mn. skují i skujou; rozk. skuj; příč. skul, skut (dohromady); jiné je zkout (ukout)
	stránka ž., jedn. 7. stránkou
	strhat (dolů); jiné je ztrhat (se) (přílišnou námahou nebo kritikou)
u	ukousnout, příč. ukousl
	ukout, 1. j. ukuji i ukuju, 3. mn. ukují i ukujou; rozk. ukuj; příč. ukul, ukut
v	vykoupat, 1. j. vykoupu i vykoupám; rozk. vykoupej
	vykoupit, rozk. vykup
	vykousat, 1. j. vykoušu i vykousám, 3. mn. vykoušou i vykousají; rozk. vykousej
	vyzkoumat, podst. jm. vyzkoumání
	vyzkoušet, 3. mn. vyzkoušejí i vyzkouší
z	za předložka; v názvech ulic: ulice Za Školou, ulice Za Zelenou liškou
	zakoulet, 3. mn. zakoulejí i zakoulí
	zakoupit, rozk. zakup
	zakouřit, rozk. zakuř
	zakoušet, 3. mn. zakoušejí i zakouší
	zakousnout, příč. zakousl, zakousnut
	zákoutí s.
	zatěžkávací (např. zkouška)
	zeměkoule ž.
	zkoumat
	zkoupat, 1. j. zkoupu i zkoupám; rozk. zkoupej
	zkoušečka ž., jedn. 3., 6. -čce
	zkoušet, 3. mn. zkoušejí i zkouší
	zkouška ž.
	zkout, 1. j. zkuji i zkuju, 3. mn. zkují i zkujou; rozk. zkuj; příč. zkul, zkut (ukout); jiné je skout (dohromady)
	ztrhat (se) (přílišnou námahou nebo kritikou); jiné je strhat (dolů)