Osit: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
h	honosit se, rozk. (ne)honos se; podst. jm. honosení
k	klábosit, podst. jm. klábosení
	kosit, příč. kosen; podst. jm. kosení
n	nanosit, rozk. nanos; příč. nanošen
	nosit, rozk. nos; příč. nošen; podst. jm. nošení
	nositel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i; nositel Řádu bílého lva
	nosný (k nosit)
o	obnosit, rozk. obnos; příč. obnošen
	odnosit, rozk. odnos; příč. odnošen
	odprosit, rozk. odpros; příč. odprošen
p	pokosit, příč. pokosen
	poprosit, rozk. popros; příč. poprošen
	požnout i požít, 1. j. požnu; rozk. požni, požněte; příč. požal i požnul, požat i požnut; podst. jm. požnutí (pokosit)
	přenosit, rozk. přenos; příč. přenošen
	prosit, rozk. pros; příč. prošen; podst. jm. prošení
s	skosit, rozk. skos; příč. skosen (kosou posekat); jiné je zkosit (učinit kosým)
	snosit, rozk. snos; příč. snošen
u	uprosit, rozk. upros; příč. uprošen
v	vynosit, rozk. vynos; příč. vynošen
	vyprosit, rozk. vypros; příč. vyprošen
z	zarosit, příč. zarosen
	zkosit, rozk. zkos; příč. zkosen (učinit kosým); jiné je skosit (kosou posekat)
	zrosit, rozk. zros