PŘ: pravidla českého pravopisu

p	přádelna, -y ž.
	přadeno, -a stř.
	přástky, -stek ž. pomn.
	přát, 1. j. přeji i přeju, 3. mn. přejí i přejou; rozk. přej; příč. přál, přán; podst. jm. přání
	přátelit (se)
	přátelský
	přeběhlík, -a m.; přeběhlice ž.
	přeběhnout, příč. přeběhl
	přebíhat, podst. jm. přebíhání
	přebíjet, 3. mn. přebíjejí i přebíjí
	přebírat, podst. jm. přebírání
	přebít, 1. j. přebiji i přebiju, 3. mn. přebijí i přebijou; rozk. přebij; příč. přebil, přebit; podst. jm. přebití
	přebor, -u m.
	přebornický
	přeborník, -a m.; přebornice ž.
	přebrat, 1. j. přeberu, 2. j. přebereš, ..., 3. mn. přeberou; rozk. přeber; příč. přebral, přebrán
	přebrousit, rozk. přebrus; příč. přebroušen
	přebrušovat
	přebytečný
	přebytek, -tku m.
	přebývat
	přece spojka i část.
	přečin, -u m.
	přečíst, 1. j. přečtu; rozk. přečti, přečtěte; příč. přečetl, přečetla i přečtla, přečten
	přecitlivělý
	před předložka; v názvech ulic: ulice Před Cibulkami, ulice Před Tratí
	předběhnout, příč. předběhl
	předbělohorský
	předběžný
	předbíhat, podst. jm. předbíhání
	předčišťování i předčisťování stř.
	předčit, rozk. předči, předčete
	předčítač, -e m.
	předčítat, podst. jm. předčítání
	předčitatel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	předehrát, 1. j. předehraji i předehraju, 3. mn. předehrají i předehrajou; rozk. předehraj i předehrej; příč. předehrál, předehrán; podst. jm. předehrání
	předehřev, -u m.
	předejet i předjet, rozk. před(e)jeď; podst. jm. před(e)jetí
	předejít, 1. j. předejdu; rozk. předejdi, předejděte; příč. předešel, předešla; podst. jm. předejití
	předěl, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	předem přísl.
	předepsat, 1. j. předepíšu, předepíši i předpíšu, předpíši; rozk. předepiš, předpiš; příč. předepsal, předepsán
	předesílat, podst. jm. předesílání
	předeslat, 1. j. předešlu, 3. mn. předešlou; rozk. předešli; podst. jm. předeslání
	předešlý
	předevčírem i předvčírem přísl.
	především přísl. i část.
	předhánět, 3. mn. předhánějí i předhání
	předhistorický
	předhodit, příč. předhozen
	předhoří i předhůří stř.
	předcházet, 3. mn. předcházejí i předchází
	předchozí
	předchůdce, -ce m., jedn. 5. -ce; předchůdkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	předimenzovat [-dy-]
	předjet i předejet, rozk. před(e)jeď; podst. jm. před(e)jetí
	předjíždět, 3. mn. předjíždějí i předjíždí
	předjížďka ž., mn. 2. -děk
	předklíčit, rozk. předklič
	předkličovat
	předklon, -u m.
	předklonný
	předkrm, -u m.
	předkus, -u m.
	předloktí stř.
	předloni přísl.
	předloňský
	předložka ž.
	předměstí stř.
	předměstský, mn. -stští
	předmět, -u m.
	předmětný
	předmětový
	předminulý
	přednášeč i přednašeč, -e m.
	přednášející m. i ž. i příd. jm.
	přednášet, 3. mn. přednášejí i přednáší
	přednáška ž.
	přednedávnem i před nedávnem (nedávno)
	přednést, 1. j. přednesu; rozk. přednes; příč. přednesl, přednesen
	Přední Indie [-dy-], P. I-e ž.; předoindický
	přední; Přední Indie [-dy-]; předoindický
	přednost, -i ž.
	přednožka ž.
	předobraz, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	předokenní
	předoperační
	předpětí stř.
	předpírat, podst. jm. předpírání
	předpírka ž.
	předpis, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	předpjatý (např. beton)
	předplácet, 3. mn. předplácejí i předplácí; příč. předplácen
	předplatit, příč. předplacen
	předplatitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	předplatné, -ého stř.
	předplatní
	předpoklad, -u m.
	předpolednem i před polednem
	předpolí stř.

	Podobné:
a	adamita, -y m. (příslušník náboženské sekty)
	adaptovat (přizpůsobit, upravit)
	adresní (např. kniha)
	adresný (např. projev)
	adventivní [-ty- i -tý-] (např. kořeny)
	alegoricko-symbolický (např. román)
	alfa ve spojeních, např. alfa-záření i záření alfa; °-záření i záření °; alfa-metoda
	amazonka ž. (mužatka); Amazonka (příslušnice kmene)
	analogově-číslicový (např. převodník)
	analogový (např. počítač)
	anatomicko-fyziologický (např. znak)
	anglo-americký i anglicko-americký (např. válka)
	angloamerický (např. literatura)
	arab, -a m., mn. 1. -i, 4., 7. -y (kůň); Arab (příslušník národa)
b	babí (např. léto)
	balicí (např. papír, stroj)
	barvicí (např. prostředek)
	bát se, 3. mn. bojí se; rozk. (ne)boj se; příč. bál se
	bdít, 1. j. bdím, 3. mn. bdí; rozk. bdi; příč. bděl
	běda přísl. i citosl.
	bělet (se), 3. mn. bělejí (se) i bělí (se); příč. bělel (se)
	bělicí (např. prostředek)
	bělit, 3. mn. bělí; rozk. běl; příč. bělil
	belvedér, -u m. (letohrádek); Belvedér (např. na Pražském hradě)
	bércový (např. vřed)
	berle, -e i berla, -y ž. (podpěra při chůzi)
	berní (např. úřad)
	berný (co se bere, např. mince)
	beta ve spojeních, např. beta-záření i záření beta; ±-záření i záření ±; beta-funkce
	bez, beze předl.
	bezděky přísl. (bezděčně)
	bezmála přísl. (málem)
	bezpříčinný
	bicí (např. hodiny)
	biologicko-ekologický (např. vědy)
	biologicko-geografický (např. stanice)
	bít, 1. j. biji i biju, 3 mn. bijí i bijou; rozk. bij; příč. bil, bit
	blahopřát, 1. j. blahopřeji i blahopřeju, 3. mn. blahopřejí i blahopřejou; rozk. blahopřej; příč. blahopřál; podst. jm. blahopřání
	blednout, příč. bledl
	bliknout, příč. blikl i bliknul
	blít, 1. j. bliji i bliju, 3. mn. blijí i blijou; rozk. blij; příč. blil; podst. jm. blití
	blíž i blíže přísl.
	blízko předl.
	blond příd. jm. neskl.
	blýsknout (se), příč. blýskl (se) i blýsknul (se)
	bodnout, příč. bodl i bodnul, bodnut
	bordó příd. jm. neskl.
	borový (např. les)
	borový i bórový (např. voda)
	bortit, příč. borcen
	bouchnout, příč. bouchl i bouchnul
	brát, 1. j. beru, 2. j. bereš, ..., 3. mn. berou; rozk. ber; příč. bral, brán; podst. jm. braní
	brázdicí (např. stroj)
	brázdit, příč. brázděn
	březí (např. kráva)
	břinknout, příč. břinkl i břinknul
	brousicí (např. stroj)
	brousit, rozk. brus; příč. broušen; podst. jm. broušení
	brzdicí (např. kotouč)
	brzdit, rozk. brzdi i brzď; příč. brzděn; podst. jm. brzdění
	brzičko přísl.
	brzy; brzo přísl.
	budicí (např. proud)
	budit, příč. buzen; podst. jm. buzení
	buklé příd. jm. neskl. i m. neskl.
	bydlet i bydlit, 3. mn. bydlejí i bydlí; rozk. bydli, bydlete; příč. bydlel i bydlil; podst. jm. bydlení
	být, přít. jsem, jsi, je nebo (řidč.) jest, mn. jsme, jste, jsou; záp. nejsem, nejsi, není, mn. nejsme, nejste, nejsou; bud. budu, budeš, ...; rozk. buď, budiž; příč. byl; podst. jm. bytí, nebytí
	bytový (např. doplňky)
c	čárový (např. kód)
	cedit, příč. cezen
	ceknout, příč. cekl i ceknul
	čelní (např. náraz)
	čelný (např. představitel)
	čelo stř.; v čele (např. skupiny)
	černět, 3. mn. černějí i černí; příč. černěl (stávat se černým)
	černit, 3. mn. černí; příč. černil (barvit načerno)
	česko-ruský (např. slovník)
	cestující m. i ž. i příd. jm.
	cídicí (např. prášek)
	cídit, rozk. ciď; příč. cíděn
	ciferný (např. součet)
	čichnout, příč. čichl
	cinknout, příč. cinkl i cinknul
	čiřicí (např. prostředek)
	cirka přísl. (kolem, asi; zkr. cca i ca)
	církevněslovanský (např. jazyk)
	číst, 1. j. čtu, 3. mn. čtou; rozk. čti, čtěte; příč. četl, četla i čtla, čten; podst. jm. čtení
	čisticí (např. prášek)
	čistit, rozk. čisti i čisť; příč. čištěn i čistěn
	cítit, rozk. ciť; příč. cítěn; podst. jm. cítění
	členit, příč. členěn
	clít, 1. j. clím, 3. mn. clí; rozk. cli; příč. clil, clen; podst. jm. clení
	clonný (např. seč)
	čmárnout, příč. čmárl i čmárnul
	čnět i čnít, 1. j. čním, 3. mn. ční i čnějí; rozk. čni, čněte; příč. čněl
	copak zájm. i přísl.
	couvnout, příč. couvl i couvnul
	cpát, 1. j. cpu; rozk. cpi, cpěte i cpete; příč. cpal; podst. jm. cpaní
	čpět, 3. mn. čpí; rozk. čpi, čpěte; příč. čpěl; podst. jm. čpění
	črtnout, příč. črtl i črtnul