Pravidla českého pravopisu

uučící (kdo nebo co učí)
 uči (např. stroj)
 učiliště, -iště s., mn. 2. -išť
 učilištní
 účinek, -nku m.
 učinit
 účinkovat
 účinkující m. i ž. i příd. jm.
 účinnost, -i ž.
 účinný; účinně
 učitel, -e m., mn. 1., 4., 7. -i
 Podobné:
bbručet, 3. mn. bručí
 bučet, 3. mn. bučí
 bych, bys (ale učil by ses, pamatoval by sis atp.) by, mn. bychom, byste, by
 bzučet, 3. mn. bzučí
ggenerálporučík, -a m. (zkr. genpor.)
hhlučet, 3. mn. hlučí
jjsem, jsi, je i jest, jsme, jste, jsou; ty jsi nesl, ty jsi má naděje i tys nesl, tys má naděje; ty ses učil, ty sis pamatoval
kkdybych, kdybys (ale kdyby ses učil, kdyby sis pamatoval atd.), kdyby, kdybychom, kdybyste, kdyby
 kňučet, 3. mn. kňučí
lloučit se, rozk. luč se
 lučiště, -iště s., mn. 2. -išť
 lučištník, -a m.
mmručet, 3. mn. mručí
 mučící (kdo nebo co mučí)
 muči (např. nástroj)
 mučírna, -y ž.
nnadporučík, -a m.; nadporučice ž. (zkr. npor.)
 naporoučet, 3. mn. naporoučejí i naporoučí
 náruč, -e ž. i náručí s.
oozdravit, 3. mn. ozdraví; podst. jm. ozdravení (učinit zdravým)
 ozřejmit, 3. mn. ozřejmí; příč. ozřejmil; podst. jm. ozřejmení (učinit zřejmým)
 ozvučit
ppan, -a m., jedn. 3., 6. panu, 7. panem (jen v č. jedn., ve spojení se jmény osob, např. pan učitel, pan Novák)
 pavouk, -a m.; pavoučí
 pavučina ž.
 podporučík, -a m.; podporučice ž. (zkr. ppor.)
 područí s.
 poroučet, 3. mn. poroučejí i poroučí; rozk. poroučej
 poručík, -a m.; poručice ž. (zkr. por.)
 pučista, -y m.
 pučistický [-ty-]
rrozezvučet i rozzvučet, 3. mn. rozezvučí i rozzvučí
 rozpučet se, 3. mn. rozpučí se
 rozzvučet i rozezvučet, 3. mn. rozzvučí i rozezvučí
ssdružení s.; Pěvecké sdružení moravských učitelů
 skosit, rozk. skos; příč. skosen (kosou posekat); jiné je zkosit (učinit kosým)
 skučet, 3. mn. skučí
 sloučit, rozk. sluč
 sluka ž.; slučí
 součin, -u m.
 součinitel, -e m., mn. 1. -é i -e, 7. -i (koeficient)
 součinnost, -i ž.
 součinný
 splavnit (učinit splavným)
 spoluúčinkovat
 stínicí (např. součinitel)
 stvrdit, příč. stvrzen (potvrdit); jiné je ztvrdit (učinit tvrdým)
vvůči předl.
 vůčihledě i vůčihledně přísl.
 vyloučit, rozk. vyluč
 vyučit
zzadost (učinit)
 zadostiučinění i zadostučinění s.
 zakňučet, 3. mn. zakňučí
 zaručit
 zaúčinkovat
 zkosit, rozk. zkos; příč. zkosen (učinit kosým); jiné je skosit (kosou posekat)
 zmučit, podst. jm. zmučení
 zpřímit, rozk. zpřim, zpřimme (učinit přímým)
 ztížit, rozk. ztiž i ztíži (učinit obtížným)
 ztmavit, 3. mn. ztmaví (učinit tmavým)
 ztvrdit, příč. ztvrzen (učinit tvrdým); jiné je stvrdit (potvrdit)
 zvučet, 3. mn. zvučí
Naposledy hledáno:

uči, vzepnutí, rozprýsknout, malý, ubýt, zkontrolovat, blízký, umdlít, srozumitelný, losos

Pravidla aktuálně obsahují 34.846 českých slov a 3.230.785 slovních tvarů. Pro generování slovních tvarů používáme Ispel.