| v | větrák, -u m. |
| větrat | |
| vetřelec, -lce m.; vetřelkyně ž., mn. 2. -yň i -yní | |
| větřík, -u m. | |
| větřit | |
| vetřít, 1. j. vetřu, 3. mn. vetřou; rozk. vetři; příč. vetřel, vetřen | |
| větrník, -u m. | |
| větrný | |
| větrolam, -u m., mn. 1., 4., 7. -y | |
| větroň, -ně m. | |
| větroplach, -a m.; větroplaška ž. | |
| větrovka ž. | |
| větrový |
| Podobné: | |
| b | bezvětří s. |
| k | k, ke předložka; ku v několika případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.; v názvech ulic: ulice K Ďáblicům; ulice K Větrolamu |
| kolej, -e ž.; Klementinská kolej; kolej Jednota; kolej Jarov, kolej Na Větrníku | |
| n | návětří s. |
| návětrný | |
| p | povětří s. |
| povětrnostní | |
| povětroň, -ně m. | |
| protivítr, -větru m. | |
| provětrat | |
| s | svetr, -u m. |
| v | vítr, větru m. |
| vyvětrat | |
| z | závětří s. |
| zavětřit | |
| závětrný | |
| zvětralý | |
| zvětrat | |
| zvětřit |
vetr, spolehnout, kel, antracenový, dída, cod, malď, solipsismus, vrkú, lethe