Pravidla českého pravopisu

vvykácet, 3. mn. vykácejí i vykácí
 výkal, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
 vykašlat, 1. j. vykašlu; rozk. vykašli i vykašlej
 vykat (říkat někomu "vy")
 výkaz, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
 vykázat, 1. j. vykážu, 3. mn. vykážou; rozk. vykaž; podst. jm. vykázání
 vykazatelný
 vykazovat
 výklad, -u m.
 vykládač i vykladač, -e m. (osoba; zařízení)
 vykládat, podst. jm. vykládání
 vykládka ž.
 výkladní (např. skříň)
 výkladový (např. slovník)
 vyklánět, 3. mn. vyklánějí i vyklání
 vyklápěč, -e m. (zařízení)
 vyklápět, 3. mn. vyklápějí i vyklápí
 výklenek, -nku m.
 vyklestit (zbavit větví)
 vyklestit i vykleštit, podst. jm. vykleštění (vykastrovat)
 vyklíčit, rozk. vyklič
 vyklidit, příč. vyklizen
 vyklízet, 3. mn. vyklízejí i vyklízí; příč. vyklízen
 vyklizovat
 vyklopit
 vyklouznout, příč. vyklouzl
 vykolébat se i vykolíbat se, podst. jm. vykolébání i vykolíbání
 vykolejit
 vykompenzovat
 výkon, -u m.
 vykonat
 vykonavatel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
 výkonnost, -i ž.
 výkonnostní
 výkonný; výkonně
 výkonový
 vykonstruovat, 3. j. vykonstruuje
 výkop, -u m.
 vykopat, 1. j. vykopu i vykopám, 3. mn. vykopou i vykopají; rozk. vykopej
 vykopávka ž.
 vykořistit
 vykořisťovat
 vykořisťovatel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
 vykostit, příč. vykostěn
 vykotlaný
 vykoupat, 1. j. vykoupu i vykoupám; rozk. vykoupej
 vykoupit, rozk. vykup
 vykousat, 1. j. vykoušu i vykousám, 3. mn. vykoušou i vykousají; rozk. vykousej
 výkovek, -vku m.
 vykrádač i vykradač, -e m.
 vykrádačský i vykradačský, mn. -čští
 vykrádat, podst. jm. vykrádání
 vykrájet, 3. mn. vykrájejí i vykrájí
 vykrajovat
 vykrášlit
 vykrášlovat i vykrašlovat
 vykrást, 1. j. vykradu; rozk. vykraď; příč. vykradl, vykraden
 výkres, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
 vykřesat, 1. j. vykřešu i vykřesám, 3. mn. vykřešou i vykřesají; rozk. vykřeš i vykřesej
 vykreslit
 vykřičet, 3. mn. vykřičí
 vykřičník, -u m.
 výkřik, -u m.
 vykřiknout, příč. vykřikl i vykřiknul
 vykřísnout, příč. vykřísl i vykřísnul
 výkrm, -u m.
 vykrmit
 výkrmna, -y ž.
 vykročit
 vykrojit
 vykroutit, rozk. vykruť; příč. vykroucen
 vykroužit, rozk. vykruž
 vykrucovat
 výkrut, -u m.
 výkružek, -žku m.
 vykružovat
 vykrvácet, 3. mn. vykrvácejí i vykrvácí
 vykrystalizovat
 vykrystalovat
 výkup, -u m.
 vykupitel, -e m.; Vykupitel (Kristus)
 výkupné, -ého s.
 výkupní
 vykupovat
 vykusovat
 vykvasit, rozk. vykvas; příč. vykvašen
 vykvést i vykvíst, 1. j. vykvetu; rozk. vykveť; příč. vykvetl
 výkvět, -u m.
 vykvétat i vykvítat, podst. jm. vykvétání i vykvítání
 vykvetlý
 vykviknout i vykvíknout, příč. vykvikl, vykviknul i vykvíkl, vykvíknul
 vykynout
 výkyv, -u m.
 Podobné:
ccavyky, -ů m. pomn.
ddožvýkat
 dožvykovat
mmesiáš, -e m. (vykupitel, hlasatel myšlenky apod.); vl. jm. Mesiáš
nvyk, -u m.
 navykat
 navyk
 navyknout, příč. navykl
 vykový
 nezvyk
oobvyk
 odvykat (si)
 odvyknout (si), příč. odvykl (si)
 ožvýkat, podst. jm. ožvýkání
ppovyk, -u m.
 povykovat
 přežvýkat, podst. jm. přežvýkání
 přežvýkavec, -vce m.
 přežvýkavý
 přežvykovat
 přivykat
 přivyk
 přivyknout, příč. přivykl
 prožvýkat, podst. jm. prožvýkání
rrozžvýkat, podst. jm. rozžvýkání
 rys, -u m., mn. 1., 4., 7. -y (výkres)
ssežvýkat, podst. jm. sežvýkání
 skroutit, rozk. skruť; příč. skroucen (splést dohromady); jiné je zkroutit (překroutit, vykroutit)
 slez, -u m. (žaludek u přežvýkavců)
 svolat (vyzvat k sejití, pozvat k jednání); jiné je zvolat (vykřiknout, zavolat)
uuvykat (si)
 uvyknout (si), příč. uvykl (si)
 užvýkat
vvelkovýkrmna, -y ž.
zzkroutit, rozk. zkruť; příč. zkroucen (překroutit, vykroutit, zkomolit); jiné je skroutit (splést dohromady)
 zlozvyk, -u m.
 zvolat (vykřiknout, zavolat); jiné je svolat (vyzvat k sejití, pozvat k jednání)
 zvyk, -u m.
 žvýkačka ž., jedn. 3., 6. -čce
 zvykat
 žvýkat, podst. jm. žvýkání
 zvyklost, -i ž.
 zvyk
 zvyknout, příč. zvykl
 zvykosloví s.
 zvykový
Naposledy hledáno:

vyk, neuropatologie, sypat, srs, difi, zčísnout, zpara, ulat, odpovědět, idlak

Pravidla aktuálně obsahují 34.846 českých slov a 3.230.785 slovních tvarů. Pro generování slovních tvarů používáme Ispel.