| v | vyvádět, 3. mn. vyvádějí i vyvádí
|
| | vyválet, 3. mn. vyválejí i vyválí; příč. vyválen
|
| | vyvalit, 3. mn. vyvalí; příč. vyvalen
|
| | vývar, -u m.
|
| | vyvářet, 3. mn. vyvářejí i vyváří; příč. vyvářen
|
| | vyvařit, 3. mn. vyvaří; příč. vyvařen
|
| | vyvářka ž.
|
| | vyvařovat
|
| | vyvařovna, -y ž.
|
| | vyvázat, 1. j. vyvážu, 3. mn. vyvážou; rozk. vyvaž; podst. jm. vyvázání
|
| | vývažek, -žku m.
|
| | vyvážet, 3. mn. vyvážejí i vyváží
|
| | vyvážit, 3. mn. vyváží; rozk. vyvaž
|
| | vyvážitelný i vyvažitelný
|
| | vyvážka ž.
|
| | vyváznout, příč. vyvázl
|
| | vyvažovat
|
| | vyvazovat
|
| | vyvěrat
|
| | vyvěsit, rozk. vyvěs; příč. vyvěšen
|
| | vývěska ž.
|
| | vývěsní (např. tabule)
|
| | vývěsný (např. arch)
|
| | vyvést, 1. j. vyvedu; rozk. vyveď; příč. vyvedl, vyveden
|
| | vyvětrat
|
| | vývěva, -y ž.
|
| | vyvézt, 1. j. vyvezu; rozk. vyvez; příč. vyvezl, vyvezen
|
| | vyvíjet (se), 3. mn. vyvíjejí (se) i vyvíjí (se)
|
| | vyviklat
|
| | vývin, -u m.
|
| | vyvinout (se), příč. vyvinul (se), vyvinut
|
| | vyvlastnit
|
| | vyvlastňovat
|
| | vyvléci i vyvléct, 1. j. vyvleču, 3. mn. vyvlečou; rozk. vyvleč; příč. vyvlekl, vyvlečen
|
| | vyvlékat i vyvlíkat, podst. jm. vyvlékání i vyvlíkání
|
| | vyvléknout i vyvlíknout, příč. vyvlékl, vyvléknul i vyvlíkl, vyvlíknul
|
| | vývod, -u m.
|
| | vyvodit, příč. vyvozen
|
| | vývoj, -e m.
|
| | vývojka ž.
|
| | vyvolat, podst. jm. vyvolání
|
| | vyvolávač i vyvolavač, -e m.
|
| | vyvolávat, podst. jm. vyvolávání
|
| | vyvolit
|
| | vývoz, -u m.
|
| | vývozce, -ce m., jedn. 5. -ce
|
| | vývozní
|
| | vyvozovat (k vyvodit)
|
| | vyvracet, 3. mn. vyvracejí i vyvrací; příč. vyvracen
|
| | vyvrásněný
|
| | vývrat, -u m.
|
| | vyvrátit, rozk. vyvrať; příč. vyvrácen
|
| | vyvraždit
|
| | vyvrcholit
|
| | vyvřelina ž.
|
| | vyvrhel, -e m., mn. 7. -i
|
| | vyvrhnout, příč. vyvrhl, vyvržen; podst. jm. vyvržení (vyhodit); ve významu zvrátit pokrm příč. vyvrhnul, vyvrhnut; podst. jm. vyvrhnutí
|
| | vyvřít, 3. mn. vyvřou; rozk. vyvři; příč. vyvřel, vyvřen
|
| | vývrt, -u m.
|
| | vyvrtat, podst. jm. vyvrtání
|
| | vývrtka ž.
|
| | vyvrtnout (si), příč. vyvrtl si i vyvrtnul si, vyvrtnut (např. nohu)
|
| | vyvrženec, -nce m.
|
| | vyvstat, 1. j. vyvstanu; rozk. vyvstaň; příč. vyvstal
|
| | vyvýšenina ž.
|
| | vyvýšit (se), rozk. vyvyš (se); příč. vyvýšen
|
| | vyvyšovat (se)
|
| | vyvzdorovat
|
| | vyvzpomenout (si), příč. vyvzpomenul (si) i vyvzpomněl (si), vyvzpomenut; podst. jm. vyvzpomenutí
|
| | vyvztekat se
|