dít: pravidla českého pravopisu

d	dít se, 3. j. děje se, 3. mn. dějí se; rozk. děj se; příč. dělo se i dálo se; podst. jm. dění
	dít, 1. j. dím, 3. mn. dějí; příč. děl

d	dítě, dítěte stř., mn. děti ž., 2. dětí, 3. dětem, 6. dětech, 7. dětmi
	dítko stř., mn. dítky ž., 2. -tek, 3. -tkám, 6. -tkách, 7. -tkami, v přenes. významu i dítka, dítek stř.

	Podobné:
b	bdít, 1. j. bdím, 3. mn. bdí; rozk. bdi; příč. bděl
	budulínek, -nka m. (o dítěti); Budulínek (pohádková postava)
n	nadát se i nadít se, 1. j. nadám se i naději se, 3. mn. nadají se i nadějí se; rozk. naděj se; příč. nadál se; podst. jm. nadání
	nadít (naplnit něčím, nádivkou), 1. j. nadiji i nadiju, 3. mn. nadijí i nadijou; rozk. nadij; příč. nadil, nadit
	nadít se i nadát se, 1. j. naději se i nadám se, 3. mn. nadějí se i nadají se; rozk. naděj se; příč. nadál se; podst. jm. nadání
o	obezdít, 1. j. obezdím, 3. mn. obezdí; rozk. obezdi; příč. obezdil, obezděn
	odít, 1. j. oději i oděju, 3. mn. odějí i odějou; rozk. oděj; příč. oděl, oděn; podst. jm. odění
	ohlídat (např. dítě), podst. jm. ohlídání
p	podezdít, 1. j. podezdím, 3. mn. podezdí; rozk. podezdi; příč. podezdil, podezděn
	podít se, 1. j. poději se i poděju se, 3. mn. podějí se i podějou se; rozk. poděj se; příč. poděl se
r	rdít se, 3. mn. rdí se i rdějí se; rozk. (ne)rdi se; příč. rděl se
	řídítka, -tek stř. pomn.
s	šidítko stř.
u	uzardít se, 3. mn. uzardí se i uzardějí se; příč. uzarděl se
v	vezdít, 1. j. vezdím, 3. mn. vezdí; rozk. vezdi; příč. vezdil, vezděn
	vodítko stř.
	vyzdít, 1. j. vyzdím, 3. mn. vyzdí; rozk. vyzdi; příč. vyzdil, vyzděn
z	zardít se, 3. mn. zardí se i zardějí se; rozk. (ne)zardi se; příč. zarděl se
	zazdít, 1. j. zazdím, 3. mn. zazdí; rozk. zazdi; příč. zazdil, zazděn
	zdít, 1. j. zdím, 3. mn. zdí; rozk. zdi; příč. zdil, zděn