děl: pravidla českého pravopisu

SLOVNÍ TVARY: děl ~ děla ~ děli ~ dělo ~ děly

d	dělat
	dělenec, -nce m., jedn. 4. -nce, mn. 1. -nci i -nce
	dělič, -e m.
	dělící (kdo nebo co dělí)
	dělicí (např. stěna)
	dělitel, -e m., jedn. 4. -e, mn. 1. -é i -e, 7. -i
	dělítko stř.
	dělnický
	dělnictvo stř.
	dělník, -a m.; dělnice ž.

	Podobné:
a	anděl, -a m., jedn. 5. -i, mn. 1. -é, 4., 7. -y; Anděl Páně (modlitba)
	Anděla, -y ž.
b	bdít, 1. j. bdím, 3. mn. bdí; rozk. bdi; příč. bděl
c	chybit, 3. mn. chybí; příč. chybil; podst. jm. chybení (udělat chybu)
d	dílo stř., mn. 2. děl
	dít se, 3. j. děje se, 3. mn. dějí se; rozk. děj se; příč. dělo se i dálo se; podst. jm. dění
	dít, 1. j. dím, 3. mn. dějí; příč. děl
	divočit, 3. mn. divočí (dělat divokým, divoce si počínat)
	dovědět se i dozvědět se, 1. j. dovím se i dozvím se, 3. mn. dovědí se i dozvědí se; rozk. dověď se i dozvěď se; příč. dověděl se i dozvěděl se
j	jakoby, např. byl jakoby u vidění (jako u vidění); ale dělal, jako by to neviděl (v 1. os.: jako bych to neviděl)
k	kanon [-on i -ón], -u m. (druh děla)
	kožedělný
	Květná neděle
n	napolovic i na polovic (např. rozdělit)
	napovědět, 1. j. napovím, 3. mn. napovědí; rozk. napověz; příč. napověděl, napověděn
	neděle ž., mn. 2. nedělí i neděl (nedělních dnů), neděl (týdnů); Květná neděle
	nesoudělnost, -i ž.
	nevzdělaný
o	obdělat
	oddělat
	oddělení stř.
	oddělit, příč. oddělen
	oddělovač, -e m.
	oddělovat
	odít, 1. j. oději i oděju, 3. mn. odějí i odějou; rozk. oděj; příč. oděl, oděn; podst. jm. odění
	odpovědět, 1. j. odpovím, 3. mn. odpovědí; rozk. odpověz; příč. odpověděl, odpověděn; podst. jm. odpovědění
p	pancíř, -e m. (v zemědělství ap.)
	podít se, 1. j. poději se i poděju se, 3. mn. podějí se i podějou se; rozk. poděj se; příč. poděl se
	pododdělení stř.
	pondělí stř.; Pondělí velikonoční
	povědět, 1. j. povím, 3. mn. povědí; rozk. pověz; příč. pověděl, pověděno
	předěl, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	předpovědět, 1. j. předpovím, 3. mn. předpovědí; rozk. předpověz; příč. předpověděl, předpověděn
	příděl, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	přidělenec, -nce m.; přidělenkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	prodělek, -lku m.
r	rdít se, 3. mn. rdí se i rdějí se; rozk. (ne)rdi se; příč. rděl se
	rozdělovač, -e m.
	rozdělovat
	rozdělovník, -u m.
	rukodělný
s	s to; jsem s to udělat to
	sdělit, podst. jm. sdělení
	sdělný
	sdělovat
	sebevzdělání stř.
	setinný (např. dělení kruhu)
	soudělný
	správa, -y ž. (řízení; oprava); jiné je zpráva ž. (sdělení)
u	úděl, -u m.
	udělit
	údělný
	udělovat
	uzardělý
	uzardít se, 3. mn. uzardí se i uzardějí se; příč. uzarděl se
v	vědět, 1. j. vím, 3. mn. vědí; rozk. věz; příč. věděl; podst. jm. vědění
	velikonoční (např. svátky); Velikonoční pondělí
	vidět, 1. j. vidím, 3. mn. vidí; rozk. viz; příč. viděl, viděn
	výdělečný
	výdělek, -lku m.
	výchovně-vzdělávací (např. systém)
	vypovědět, 1. j. vypovím, 3. mn. vypovědí; rozk. vypověz; příč. vypověděl, vypověděn i vypovězen; podst. jm. vypovědění i vypovězení
	vysoký, 2. st. vyšší; Vysoká škola zemědělská; Vysoké Mýto
	vyzvědět, 1. j. vyzvím, 3. mn. vyzvědí; rozk. vyzvěď; příč. vyzvěděl, vyzvěděn
	vzdělanec, -nce m.; vzdělankyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	vzdělání stř.
	vzdělaný
	vzdělat
	vzdělávat, podst. jm. vzdělávání
	vzdělavatelnost, -i ž.
z	zapovědět, 1. j. zapovím; rozk. zapověz; příč. zapověděl, zapověděn i zapovězen
	zardít se, 3. mn. zardí se i zardějí se; rozk. (ne)zardi se; příč. zarděl se
	zemědělec, -lce m.; zemědělka i zemědělkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	zemědělsko-potravinářský (např. podnik)
	zemědělsko-průmyslový (např. stát)
	zemědělskodružstevní (k zemědělské družstvo)
	zemědělský
	zemědělství stř.
	zpráva, -y ž. (sdělení); jiné je správa ž. (řízení; oprava)
	zvědět, 1. j. zvím, 3. mn. zvědí; rozk. zvěď; příč. zvěděl, zvěděn