Pravidla českého pravopisu

hhlas, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
hhlásat, podst. jm. hlásání
 hlasatel, -e m., 1. -é, 7. -i
 hlásič, -e m.
 hlásit, rozk. hlas; příč. hlášen; podst. jm. hlášení
 hlasitý
 hlasivky, -vek ž.
 hláska ž.
 hláskosloví s.
 hlas (hlasitý)
 hlásný m. (ponocný) i příd. jm.
 Podobné:
ddvojhláska ž.
jjednohlas
 jednohlasý
kk, ke předložka; ku v několika případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.; v názvech ulic: ulice K Ďáblicům; ulice K Větrolamu
 ku předložka v některých ustálených případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.
mmesiáš, -e m. (vykupitel, hlasatel myšlenky apod.); vl. jm. Mesiáš
nnahlas přísl.
oodhlásit, rozk. odhlas; příč. odhlášen
 ohlas, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
 ohlásit, rozk. ohlas; příč. ohlášen
ppřihlásit, rozk. přihlas; příč. přihlášen
 přizvukovat (souhlasit)
 prohlásit, rozk. prohlas; příč. prohlášen
rrozhlas, -u m.; Český rozhlas (organizace)
 rozhlásit, rozk. rozhlas; příč. rozhlášen
ssípat, 1. j. sípám i sípu; rozk. sípej (vydávat sípavý hlas)
 son, -u m. (jednotka hlasitosti, zn. son)
 souhlas, -u m.
 souhlas
 svolit, podst. jm. svolení (souhlasit); jiné je zvolit (vyvolit, vybrat)
ttenor, -u m. (vysoký mužský hlas)
vhlas, -u m.
 hlas
 vyhlásit, rozk. vyhlas; příč. vyhlášen
zzvolit, podst. jm. zvolení (vyvolit, vybrat); jiné je svolit (souhlasit)
Naposledy hledáno:

crem, kamarádit, zzl, hlas, zákrut, nánožní, pojď, sitiď, legitimn, nadcházet

Pravidla aktuálně obsahují 34.846 českých slov a 3.230.785 slovních tvarů. Pro generování slovních tvarů používáme Ispel.