hoř: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
a	Atlas, -su m. (pohoří); atlaský
	Atlas, -u m. (pohoří); atlaský, mn. -ští
b	bitva, -y ž., mn. 2. bitev; bitva na Bílé hoře (bělohorská bitva), bitva u Domažlic (viz § 68)
c	České středohoří
g	Görlitz [gerlic] viz Zhořelec
h	horní i hoření i hořejší
n	nahoře přísl. (opak dole)
	nahořklý
o	ohořet, 3. mn. ohoří
	ochořet, 3. mn. ochořejí i ochoří
p	pásemný (k pásmo, např. pásemné pohoří)
	pohoří stř.
	povrchu přísl. (nahoře)
	předhoří i předhůří stř.
r	Řehoř, -e m.
	rozhořčit (se), příč. rozhořčen
	rozhořet se, 3. mn. rozhoří se
	rozhořívat se, podst. jm. rozhořívání
	Rudohoří stř.; rudohorský
	Rudohoří, -í s.; rudohorský
s	shořet, 3. mn. shoří
	Slovenské rudohoří
	Slovensko stř.; Slovák, -a m.; slovenský; Slovenská republika; Slovenské rudohoří, Slovenský ráj
	Spišské rudohoří
	středohoří stř.; České středohoří
t	tchoř, -e m.; tchoří
u	úhoř, -e m.; úhoří
	uhořet, 3. mn. uhoří
v	vlašský (např. ořech), mn. vlašští; Vlašský dvůr (v Kutné Hoře)
z	zahořklý
	Zhořelec, -lce m.; zhořelecký
	zhořknout, příč. zhořkl