hrm: pravidla českého pravopisu

h	hřmění s.
	hřmět i hřmít, 3. mn. hřmí; rozk. hřmi, hřměte; příč. hřměl
	hřmot, -u m.
	hřmotný

	Podobné:
d	dohřmět i dohřmít, 3. mn. dohřmí; rozk. dohřmi, dohřměte; příč. dohřměl
w	wehrmacht [ver- i vér-], -u m.
z	zahřmět i zahřmít, 3. mn. zahřmí; rozk. zahřmi, zahřměte; příč. zahřměl; podst. jm. zahřmění