knuti: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
d	dotknout se, příč. dotkl se i dotknul se, dotčen, dotknut; podst. jm. dotčení i dotknutí
n	nařčení i nařknutí s.
	nařknutí i nařčení s.
o	odříci i odříct i odřeknout, 1. j. odřeknu; rozk. odřekni; příč. odřekl, odřeknut; podst. jm. odřeknutí
	otisknout, příč. otiskl, otištěn; podst. jm. otištění (článku) i otisknutí (např. palce)
p	podotknout, příč. podotkl i podotknul, podotčen i podotknut; podst. jm. podotčení i podotknutí
	podřeknout se i podříci se i podříct se, 1. j. podřeknu se; rozk. podřekni se; příč. podřekl se; podst. jm. podřeknutí
	přeřeknout se i přeříci se i přeříct se, 1. j. přeřeknu se; rozk. přeřekni se; příč. přeřekl se; podst. jm. přeřeknutí
	přiřknout, 1. j. přiřknu; rozk. přiřkni, přiřkněme; příč. přiřkl, přiřčen i přiřknut; podst. jm. přiřčení i přiřknutí
	prořeknout (se) i proříci (se) i proříct (se), 1. j. prořeknu (se); rozk. prořekni (se); příč. prořekl (se), prořečen i prořeknut; podst. jm. prořeknutí
s	spiknutí s.
u	uřeknout se i uříci se i uříct se, 1. j. uřeknu se; rozk. (ne)uřekni se; příč. uřekl se; podst. jm. uřeknutí
	uřknout, 1. j. uřknu; rozk. uřkni; příč. uřkl, uřknut; podst. jm. uřknutí
	uštknutí s.
v	vnuknout, příč. vnukl; podst. jm. vnuknutí
	vyřknout, 1. j. vyřknu; rozk. vyřkni; příč. vyřkl, vyřčen i vyřknut; podst. jm. vyřčení i vyřknutí
	vytisknout, příč. vytiskl, vytištěn (o knize) i vytisknut (odněkud); podst. jm. vytištění (knihy) i vytisknutí (odněkud)
z	zařeknout se i zaříci se i zaříct se, 1. j. zařeknu se; rozk. zařekni se; příč. zařekl se; podst. jm. zařeknutí
	zaseknout, příč. zasekl i zaseknul, zaseknut; podst. jm. zaseknutí
	zřeknout se i zříci se i zříct se, 1. j. zřeknu se; rozk. zřekni se; příč. zřekl se; podst. jm. zřeknutí
	zříci se i zříct se i zřeknout se, 1. j. zřeknu se; rozk. zřekni se; příč. zřekl se; podst. jm. zřeknutí