mýt: pravidla českého pravopisu

SLOVNÍ TVARY: mýt ~ myj ~ myje ~ myjeme ~ myješ ~ myjete ~ myji ~ myjme ~ myjte ~ myl ~ myla ~ myli ~ mylo ~ myly ~ myta ~ myti ~ myto ~ mytu ~ myty

m	mýt, 1. j. myji i myju, 3. mn. myjí i myjou; rozk. myj; příč. myl, myt

	Vyjmenovaná slova:
M	mýt mycí, myčka, umýt, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina,	ale mít (být vlastníkem)

m	mytí s.
	mytický [-ty-]
	Mytilena [-lé-], -ny i Mytilene [-éné], -ny i neskl. ž.; mytilenský
	Mytiléné [-ty-] neskl. s.; mytilénský
	mýtina ž.
	mýtit, rozk. myť; příč. mýcen
	mýtné, -ého s.
	mýtný, -ého m.
	mýto s.; vl. jm. Mýto; mýtský, mn. -tští
	Mýto, -a s.; mýtský
	mytologický
	mytologie ž.
	mýtus, -tu m.

	Podobné:
a	amor, -a m. (symbol lásky); Amor (v mytologii)
d	domýt, 1. j. domyji i domyju, 3. mn. domyjí i domyjou; rozk. domyj; příč. domyl, domyt
h	herkules, -la m. (silák); Herkules (v mytologii); herkuleský; herkulovský
m	medúza, -y ž.; Medusa [-úz-] i Medúza (v mytologii)
n	nachomýtnout se, příč. nachomýtl se
o	ochomýtat se, podst. jm. ochomýtání
	ochomýtnout se, příč. ochomýtl se
	omýt, 1. j. omyji i omyju, 3. mn. omyjí i omyjou; rozk. omyj; příč. omyl, omyt; podst. jm. omytí
p	přichomýtnout se, příč. přichomýtl se
	promýt, 1. j. promyji i promyju, 3. mn. promyjí i promyjou; rozk. promyj; příč. promyl, promyt
	promýtit, rozk. promyť; příč. promýcen
s	siréna ž. (píšťala); Siréna (mytická bytost)
	smýt, 1. j. smyji i smyju, 3. mn. smyjí i smyjou; rozk. smyj; příč. smyl, smyt
	smytelný
u	umýt (se), 1. j. umyji (se) i umyju (se), 3. mn. umyjí (se) i umyjou (se); rozk. umyj (se); příč. umyl (se), umyt
v	vymýt, 1. j. vymyji i vymyju, 3. mn. vymyjí i vymyjou; rozk. vymyj; příč. vymyl, vymyt
	vymýtit, rozk. vymyť; příč. vymýcen
	Vysoké Mýto s.; vysokomýtský, mn. -tští
	Vysoké Mýto, V-ho M-a s.; vysokomýtský
	vysoký, 2. st. vyšší; Vysoká škola zemědělská; Vysoké Mýto