mož: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
d	dopomoci i dopomoct, 1. j. dopomohu i dopomůžu, 2. j. dopomůžeš, dopomoženo
h	hmoždinka ž.
	hmoždíř i moždíř, -e m.
	hmoždit (se), podst. jm. hmoždění
l	Limoges [-móž] neskl. s.; limogeský
	lze přísl. (možno)
n	namoci se i namoct se, 1. j. namohu se i namůžu se, 2. j. namůžeš se, ..., 3. mn. namohou se i namůžou se; rozk. (ne)namoz se; příč. namohl se, namožen
	napomoci i napomoct, 1. j. napomohu i napomůžu, 2. j. napomůžeš, napomoženo
p	pohmoždit, příč. pohmožděn
	pomoci i pomoct, 1. j. pomohu i pomůžu, 2. j. pomůžeš, ..., 3. mn. pomohou i pomůžou; rozk. pomoz; příč. pomohl, pomoženo
	přemoci i přemoct, 1. j. přemohu i přemůžu, 2. j. přemůžeš, ..., 3. mn. přemohou i přemůžou; rozk. přemoz; příč. přemohl, přemožen
	přemožitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
u	umožnit
	umožňovat
v	všemožný
	vymoci i vymoct, 1. j. vymohu i vymůžu, 2. j. vymůžeš, ..., 3. mn. vymohou i vymůžou; rozk. vymoz; příč. vymohl, vymožen
	vymoženost, -i ž.
	vypomoci i vypomoct, 1. j. vypomohu i vypomůžu, 2. j. vypomůžeš, vypomožen
z	zámožný
	zhmožděnina ž.
	zhmoždit, příč. zhmožděn
	zmoci i zmoct, 1. j. zmohu i zmůžu, 2. j. zmůžeš, ..., 3. mn. zmohou i zmůžou; rozk. zmoz; příč. zmohl, zmožen
	znemožnit
	znemožňovat