moc: pravidla českého pravopisu

SLOVNÍ TVARY: moc ~ Moce ~ mocech ~ mocem ~ mocemi ~ moci ~ mocích ~ mocím ~ Mocové ~ Moců ~ Mocům

m	moc, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi

m	mocenský
	mocenství s.
	mochyně ž.
	moci i moct, 1. j. mohu i můžu, 2. j. můžeš, ..., 3. mn. mohou i můžou; příč. mohl
	mocnářství s.; mocnářství rakousko-uherské
	mocněnec, -nce m., jedn. 4. -nce, mn. 1. -nci i -nce
	mocninný
	mocnitel, -e m., jedn. 4. -e, mn. 1. -é i -e, 7. -i
	mocnost, -i ž.
	mocný

	Podobné:
b	Basedowova [-ze-] nemoc
d	domoci se i domoct se, 1. j. domohu se i domůžu se, 2. domůžeš se, ..., 3. mn. domohou se i domůžou se; rozk. domoz se; příč. domohl se
	dopomoci i dopomoct, 1. j. dopomohu i dopomůžu, 2. j. dopomůžeš, dopomoženo
	dvojmocnina ž.
	dvojmocný
e	emoce ž.
	emocionální
k	k, ke předložka; ku v několika případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.; v názvech ulic: ulice K Ďáblicům; ulice K Větrolamu
	klinika [-ny-] ž.; Klinika rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
	ku předložka v některých ustálených případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.
l	lokomoce ž.
m	malomocenství s.
	mermomocí přísl.
	mimochodem přísl.
	Mozart [mozart i mócart], -ta m.
n	namoci se i namoct se, 1. j. namohu se i namůžu se, 2. j. namůžeš se, ..., 3. mn. namohou se i namůžou se; rozk. (ne)namoz se; příč. namohl se, namožen
	napomoci i napomoct, 1. j. napomohu i napomůžu, 2. j. napomůžeš, napomoženo
	nápomocný
	nemoc, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi
	nemocenský
	nemocnice ž.
	nemocnost, -i ž.
o	odmocněnec, -nce m., jedn. 4. -nce, mn. 1. -nci i -nce
	odmocnina ž.
	odmocnitel, -e m., jedn. 4. -e, mn. 1. -é i -e, 7. -i
	onemocnět, 3. mn. onemocnějí i onemocní; příč. onemocněl
	osamocený
p	pomoc, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi
	pomoci i pomoct, 1. j. pomohu i pomůžu, 2. j. pomůžeš, ..., 3. mn. pomohou i pomůžou; rozk. pomoz; příč. pomohl, pomoženo
	pomocník, -a m.; pomocnice ž.
	pomocný
	pravomoc, -i i -e ž., mn. 1., 4. -i i -e, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi
	přemoci i přemoct, 1. j. přemohu i přemůžu, 2. j. přemůžeš, ..., 3. mn. přemohou i přemůžou; rozk. přemoz; příč. přemohl, přemožen
	promoce ž.
r	rozmoci se i rozmoct se, 1. j. rozmohu se i rozmůžu se, 2. j. rozmůžeš se, ..., 3. mn. rozmohou se i rozmůžou se; příč. rozmohl se
	roznemoci se i roznemoct se, 1. j. roznemohu se i roznemůžu se, 2. j. roznemůžeš se, ..., 3. mn. roznemohou se i roznemůžou se; rozk. (ne)roznemoz se; příč. roznemohl se
s	sérový (např. nemoc)
	sjednat (např. smlouvu, mír); jiné je zjednat (např. pořádek, pomoc, na práci)
	šramotit, podst. jm. šramocení
	svépomoc, -i ž.
t	tipec, -pce i típek, -pku m. (slepičí nemoc)
v	velmoc, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi
	velmocenský
	virový (např. onemocnění)
	všemocný
	vymoci i vymoct, 1. j. vymohu i vymůžu, 2. j. vymůžeš, ..., 3. mn. vymohou i vymůžou; rozk. vymoz; příč. vymohl, vymožen
	výpomoc, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi
	vypomoci i vypomoct, 1. j. vypomohu i vypomůžu, 2. j. vypomůžeš, vypomožen
	výpomocný
	vyrážka ž. (onemocnění kůže)
	vzmoci se i vzmoct se, 1. j. vzmohu se i vzmůžu se, 2. j. vzmůžeš se, ..., 3. mn. vzmohou se i vzmůžou se; rozk. vzmoz se; příč. vzmohl se
z	zjednat (např. pořádek, pomoc, na práci); jiné je sjednat (např. smlouvu, mír)
	zmáhat (k zmoci), podst. jm. zmáhání
	zmoci i zmoct, 1. j. zmohu i zmůžu, 2. j. zmůžeš, ..., 3. mn. zmohou i zmůžou; rozk. zmoz; příč. zmohl, zmožen
	zmocněnec, -nce m.
	zmocnit, podst. jm. zmocnění (někoho)
	zmocnitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	zplnomocněnec, -nce m.
	zplnomocnit