| | Podobné: |
| c | Čeněk, -ňka m.; Čeňka, -y ž.
|
| d | daněk, -ňka m.; daňčí
|
| | doplněk, -ňku m.
|
| k | k, ke předložka; ku v několika případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.; v názvech ulic: ulice K Ďáblicům; ulice K Větrolamu
|
| | ku předložka v některých ustálených případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.
|
| l | literárněkritický (k literární kritika)
|
| n | nalézt (někam), 1. j. nalezu; rozk. nalez; příč. nalezl; podst. jm. nalezení
|
| | nazapřenou i na zapřenou (být někde)
|
| | nesčetněkrát
|
| | nesčíslněkrát
|
| o | odněkud přísl.
|
| | ochromit (někoho, něco)
|
| p | pelyněk, -ňku m.
|
| | pláňka ž., mn. 2. -něk (planý strom)
|
| | plaňka ž., mn. 2. -něk (tyčka v plotě)
|
| | podražit, podst. jm. podražení (poněkud zdražit)
|
| | poněkud přísl.
|
| | postraněk, -ňku m.
|
| | posunek, -nku i posuněk, -ňku m.
|
| s | sáňky, sáněk ž. pomn.
|
| | sbít, 1. j. sbiji i sbiju, 3. mn. sbijí i sbijou; rozk. sbij; příč. sbil, sbit (přitlouci k sobě); jiné je zbít (nabít někomu)
|
| | skopat, 1. j. skopu i skopám, 3. mn. skopou i skopají; rozk. skopej (shora nebo dohromady); jiné je zkopat (kopáním upravit; pokopat někoho)
|
| | slíbat (líbáním setřít); jiné je zlíbat (někoho)
|
| | smlsat (něco); jiné je zmlsat (někoho)
|
| | staletý (několik set let starý)
|
| | stlouci i stlouct, 1. j. stluču, 3. mn. stlučou; rozk. stluč; příč. stloukl, stlučen (dohromady); jiné je ztlouci i ztlouct (někomu nabít)
|
| | svát, 3. j. svěje, 3. mn. svějí i svějou; rozk. svěj; příč. svál, svát (svanout); jiné je zvát (někoho)
|
| | sžít se, 1. j. sžiji se i sžiju se, 3. mn. sžijí se i sžijou se; rozk. sžij se; příč. sžil se, sžit (s někým)
|
| t | tykat (říkat někomu "ty")
|
| u | u předložka s 6. p. jen před v a v několika ustálených spojeních, jako být u vytržení, u vidění, u vyjevení
|
| | úplněk, -ňku m.
|
| v | vykat (říkat někomu "vy")
|
| | výplněk, -ňku m.
|
| | vytisknout, příč. vytiskl, vytištěn (o knize) i vytisknut (odněkud); podst. jm. vytištění (knihy) i vytisknutí (odněkud)
|
| z | zadobře (být s někým)
|
| | zbít, 1. j. zbiji i zbiju, 3. mn. zbijí i zbijou; rozk. zbij; příč. zbil, zbit (nabít někomu); jiné je sbít (přitlouci k sobě)
|
| | Zbyněk, -ňka m.
|
| | Zbyněk, -ňka m.; Zbyňka, -y ž.
|
| | Zdeněk, -ňka m.; Zdeňka i Zdenka i Zdena, -y ž.
|
| | Zdeněk, -ňka m.; Zdeňka i Zdenka ž.
|
| | zdivočit, 3. mn. zdivočí; příč. zdivočil (někoho, něco)
|
| | zdomácnit, 3. mn. zdomácní; příč. zdomácnil (někoho, něco)
|
| | zesvětštit, 3. mn. zesvětští; příč. zesvětštil (někoho, něco)
|
| | zchoulostivit, 3. mn. zchoulostiví; příč. zchoulostivil (někoho)
|
| | zklidnit, 3. mn. zklidní; příč. zklidnil (někoho, něco)
|
| | zkopat, 1. j. zkopu i zkopám, 3. mn. zkopou i zkopají; rozk. zkopej (kopáním upravit; pokopat někoho); jiné je skopat (shora nebo dohromady)
|
| | zlíbat (někoho); jiné je slíbat (líbáním setřít)
|
| | zmalomyslnit, 3. mn. zmalomyslní; příč. zmalomyslnil (někoho)
|
| | zmlsat (někoho); jiné je smlsat (něco)
|
| | zmocnit, podst. jm. zmocnění (někoho)
|
| | zneklidnit, 3. mn. zneklidní; příč. zneklidnil (někoho)
|
| | zněkolikanásobit
|
| | znervóznit, 3. mn. znervózní; příč. znervóznil (někoho)
|
| | zpopelnit, 3. mn. zpopelní; příč. zpopelnil (někoho)
|
| | ztlouci i ztlouct, 1. j. ztluču, 3. mn. ztlučou; rozk. ztluč; příč. ztloukl, ztlučen (někomu nabít); jiné je stlouci i stlouct (dohromady)
|
| | zvát, 1. j. zvu; rozk. zvi, zvěte i zvete; příč. zval; podst. jm. zvaní (někoho); jiné je svát (svanout)
|