omoc: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
d	domoci se i domoct se, 1. j. domohu se i domůžu se, 2. domůžeš se, ..., 3. mn. domohou se i domůžou se; rozk. domoz se; příč. domohl se
	dopomoci i dopomoct, 1. j. dopomohu i dopomůžu, 2. j. dopomůžeš, dopomoženo
k	k, ke předložka; ku v několika případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.; v názvech ulic: ulice K Ďáblicům; ulice K Větrolamu
	ku předložka v některých ustálených případech před souhláskou p: ku Praze, ku pomoci, ku prospěchu aj.; jedna ku dvěma apod.
l	lokomoce ž.
m	malomocenství s.
	mermomocí přísl.
n	napomoci i napomoct, 1. j. napomohu i napomůžu, 2. j. napomůžeš, napomoženo
	nápomocný
p	pomoc, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi
	pomoci i pomoct, 1. j. pomohu i pomůžu, 2. j. pomůžeš, ..., 3. mn. pomohou i pomůžou; rozk. pomoz; příč. pomohl, pomoženo
	pomocník, -a m.; pomocnice ž.
	pomocný
	pravomoc, -i i -e ž., mn. 1., 4. -i i -e, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi
	promoce ž.
s	sjednat (např. smlouvu, mír); jiné je zjednat (např. pořádek, pomoc, na práci)
	svépomoc, -i ž.
v	výpomoc, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -em i -ím, 6. -ech i -ích, 7. -emi
	vypomoci i vypomoct, 1. j. vypomohu i vypomůžu, 2. j. vypomůžeš, vypomožen
	výpomocný
z	zjednat (např. pořádek, pomoc, na práci); jiné je sjednat (např. smlouvu, mír)
	zplnomocněnec, -nce m.
	zplnomocnit