příl: pravidla českého pravopisu

p	přílba i přilba, -y ž., mn. 2. -lb i -leb
	přílbice i přilbice ž.
	přiléhavý
	přilehlý
	přílet, -u m.
	přilétat i přilítat, podst. jm. přilétání i přilítání
	přiletět, 3. mn. přiletí; příč. přiletěl
	přilétnout i přilítnout, příč. přilétl, přilétnul i přilítl, přilítnul
	přilévat i přilívat, podst. jm. přilévání i přilívání
	přilézat i přilízat, podst. jm. přilézání i přilízání
	příležitost, -i ž.
	příležitostný
	přilézt, 1. j. přilezu; rozk. přilez; příč. přilezl
	příliš přísl.
	přílišný
	přilít, 1. j. přiliji, přileji i přiliju, přileju, 3. mn. přilijí, přilejí i přilijou, přilejou; rozk. přilij i přilej; příč. přilil, přilit
	příliv, -u m.
	přilnavý
	příloha ž.
	příložník, -u m.

	Podobné:
a	apríl, -a i -e m.
n	nadmíru přísl. (příliš)
	nepříliš přísl.
p	přesmíru i přes míru (přespříliš)
	přespříliš přísl.
s	strhat (dolů); jiné je ztrhat (se) (přílišnou námahou nebo kritikou)
	strhnout (se), příč. strhl (se) i strhnul (se), stržen (dolů apod.); jiné je ztrhnout (se) (přílišnou námahou)
u	upřílišit i upřílišnit
z	zkypřit, 3. mn. zkypří; příč. zkypřil (něco)
	ztrhat (se) (přílišnou námahou nebo kritikou); jiné je strhat (dolů)
	ztrhnout (se), příč. ztrhl (se) i ztrhnul (se), ztržen (přílišnou námahou); jiné je strhnout (se) (dolů apod.)