| r | rozkol, -u m., mn. 1., 4., 7. -y |
| rozkolébat i rozkolíbat, podst. jm. rozkolébání i rozkolíbání | |
| rozkolísat, podst. jm. rozkolísání | |
| rozkolnictví s. | |
| rozkolník, -a m. | |
| rozkoš, -e ž. | |
| rozkošný | |
| rozkousat, 1. j. rozkoušu i rozkousám, 3. mn. rozkoušou i rozkousají; rozk. rozkousej |
laureát, rozko, nahosemenný, fén, šídlatka, projíd, domluvit, bď, neď, krotc