uč: pravidla českého pravopisu

u	učebna, -y ž.
	učební
	učebnice ž.
	učedník, -a m.; učednice ž.
	učeň, učně m.; učnice i učeňka ž.
	učenec, -nce m.; učenkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	učení stř.; České vysoké učení technické
	učenlivý
	učenost, -i ž.
	učený
	učesat, 1. j. učešu i učesám, 3. mn. učešou i učesají; rozk. učeš i učesej; podst. jm. učesání
	učící (kdo nebo co učí)
	učicí (např. stroj)
	učiliště, -iště stř., mn. 2. -išť
	učilištní
	učinit
	učitel, -e m., mn. 1., 4., 7. -i
	učňovský

	Podobné:
a	anhydrid, -u m. (chemická sloučenina)
b	bouda ž., mn. 2. bud; Bouda (obrozenecké divadlo v Praze); Luční bouda (v Krkonoších); bouda U Huťského vodopádu; Pomezní boudy (osada)
	broučkiáda ž.
	bručet, 3. mn. bručí
	brzdicí (např. kotouč)
	bučet, 3. mn. bučí
	bych, bys (ale učil by ses, pamatoval by sis atp.) by, mn. bychom, byste, by
	bzučet, 3. mn. bzučí
c	český; Česká republika; česká vláda; Česká národní banka; České vysoké učení technické (v Praze); česká dvorská kancelář (hist.); české země i České země (země Koruny české), České království i Království české, Země česká (jako hist. státní celek);
	ciferný (např. součet)
	čtyřruční
	chlorkaučuk, -u m.
d	distribuční [dy-]
	dotlouci i dotlouct, 1. j. dotluču, 3. mn. dotlučou; rozk. dotluč; příč. dotloukl, dotlučen
	dvojčlenný i dvoučlenný
g	gauč, -e m.
	gaučo, -a m.
	generálporučík, -a m. (zkr. genpor.)
h	hlučet, 3. mn. hlučí
j	jsem, jsi, je i jest, jsme, jste, jsou; ty jsi nesl, ty jsi má naděje i tys nesl, tys má naděje; ty ses učil, ty sis pamatoval
k	kalvín, -a m. (stoupenec Kalvínova učení); vl. jm. Kalvín
	kamének, -nku m. (žlučový)
	kauční
	kaučuk, -u m.
	kdybych, kdybys (ale kdyby ses učil, kdyby sis pamatoval atd.), kdyby, kdybychom, kdybyste, kdyby
	klučení stř.
	kňučet, 3. mn. kňučí
	konstituční [-ty-]
	kontribuční
	kotouč, -e m.
	kouč, -e m.
l	libozvučný
	louč, -e ž.
	loučit se, rozk. luč se
	lučiště, -iště stř., mn. 2. -išť
	lučištník, -a m.
	luční
m	měkoučký, mn. -čcí
	Mohuč, -e ž.; mohučský
	Mohuč, -e ž.; mohučský, mn. -čští
	moučnatět, 3. mn. moučnatějí i moučnatí
	moučník, -u m.
	moučný
	mravní (např. naučení)
	mručet, 3. mn. mručí
	mučednický
	mučednictví stř.
	mučedník, -a m.; mučednice ž.
	mučící (kdo nebo co mučí)
	mučicí (např. nástroj)
	mučírna, -y ž.
n	nadporučík, -a m.; nadporučice ž. (zkr. npor.)
	naporoučet, 3. mn. naporoučejí i naporoučí
	naráz přísl. (najednou, současně)
	náruč, -e ž. i náručí stř.
	náruční
	natlouci i natlouct, 1. j. natluču, 3. mn. natlučou; rozk. natluč; příč. natloukl, natlučen
	naučný
	neprůzvučnost, -i ž.
	nitrosloučenina [ny-] ž.
o	obouruč přísl.
	obroučka ž., jedn. 3., 6. -čce
	obruč, -e ž.
	odhlučnit
	odlučné, -ého stř.
	odlučovač, -e m.
	odtlouci i odtlouct, 1. j. odtluču, 3. mn. odtlučou; rozk. odtluč; příč. odtloukl, odtlučen
	odtučnit
	otlouci i otlouct, 1. j. otluču, 3. mn. otlučou; rozk. otluč; příč. otloukl, otlučen
	ozdravit, 3. mn. ozdraví; podst. jm. ozdravení (učinit zdravým)
	ozřejmit, 3. mn. ozřejmí; příč. ozřejmil; podst. jm. ozřejmení (učinit zřejmým)
	ozvučit
p	pan, -a m., jedn. 3., 6. panu, 7. panem (jen v č. jedn., ve spojení se jmény osob, např. pan učitel, pan Novák)
	papuče, -í ž. mn.
	pavouk, -a m.; pavoučí
	pavučina ž.
	podobojí m. mn. (stoupenci nábož. učení)
	podporučík, -a m.; podporučice ž. (zkr. ppor.)
	područí stř.
	polehoučku; polehounku přísl.
	poroučet, 3. mn. poroučejí i poroučí; rozk. poroučej
	poručenský
	poručenství stř.
	poručík, -a m.; poručice ž. (zkr. por.)
	poručnický
	poručnictví stř.
	poručník, -a m.; poručnice ž.
	potlouci i potlouct, 1. j. potluču, 3. mn. potlučou; rozk. potluč; příč. potloukl, potlučen
	poučka ž., jedn. 3., 6. -čce
	příručka ž., jedn. 3., 6. -čce
	příruční
	přitlouci i přitlouct, 1. j. přitluču, 3. mn. přitlučou; rozk. přitluč; příč. přitloukl, přitlučen
	přízvučný
	puč, -e m.
	pučálka ž.
	pučista, -y m.
	pučistický [-ty-]
r	revoluční
	rezoluční
	rozezvučet i rozzvučet, 3. mn. rozezvučí i rozzvučí