uči: pravidla českého pravopisu

u	učicí (např. stroj)
	učiliště, -iště stř., mn. 2. -išť
	učilištní
	učinit
	učitel, -e m., mn. 1., 4., 7. -i

	Podobné:
b	bych, bys (ale učil by ses, pamatoval by sis atp.) by, mn. bychom, byste, by
j	jsem, jsi, je i jest, jsme, jste, jsou; ty jsi nesl, ty jsi má naděje i tys nesl, tys má naděje; ty ses učil, ty sis pamatoval
k	kdybych, kdybys (ale kdyby ses učil, kdyby sis pamatoval atd.), kdyby, kdybychom, kdybyste, kdyby
l	loučit se, rozk. luč se
	lučiště, -iště stř., mn. 2. -išť
	lučištník, -a m.
m	mučicí (např. nástroj)
n	nadporučík, -a m.; nadporučice ž. (zkr. npor.)
o	ozdravit, 3. mn. ozdraví; podst. jm. ozdravení (učinit zdravým)
	ozřejmit, 3. mn. ozřejmí; příč. ozřejmil; podst. jm. ozřejmení (učinit zřejmým)
	ozvučit
p	pan, -a m., jedn. 3., 6. panu, 7. panem (jen v č. jedn., ve spojení se jmény osob, např. pan učitel, pan Novák)
	pavučina ž.
	podporučík, -a m.; podporučice ž. (zkr. ppor.)
	poručík, -a m.; poručice ž. (zkr. por.)
	pučista, -y m.
	pučistický [-ty-]
s	sdružení stř.; Pěvecké sdružení moravských učitelů
	skosit, rozk. skos; příč. skosen (kosou posekat); jiné je zkosit (učinit kosým)
	sloučit, rozk. sluč
	součin, -u m.
	součinitel, -e m., mn. 1. -é i -e, 7. -i (koeficient)
	součinnost, -i ž.
	součinný
	splavnit (učinit splavným)
	stínicí (např. součinitel)
	stvrdit, příč. stvrzen (potvrdit); jiné je ztvrdit (učinit tvrdým)
v	vyloučit, rozk. vyluč
	vyučit
z	zadost (učinit)
	zadostiučinění i zadostučinění stř.
	zaručit
	zkosit, rozk. zkos; příč. zkosen (učinit kosým); jiné je skosit (kosou posekat)
	zmučit, podst. jm. zmučení
	zpřímit, rozk. zpřim, zpřimme (učinit přímým)
	ztížit, rozk. ztiž i ztíži (učinit obtížným)
	ztmavit, 3. mn. ztmaví (učinit tmavým)
	ztvrdit, příč. ztvrzen (učinit tvrdým); jiné je stvrdit (potvrdit)