věd: pravidla českého pravopisu

a	akademie ž., mn. 2. -mií; Akademie věd České republiky; Akademie výtvarných umění; Janáčkova akademie múzických umění; též Akademie (viz § 65)
d	doktor věd, doktorka věd (zkr. DrSc.)
k	kandidát, kandidátka věd (vědecká hodnost, zkr. CSc.)

v	věda ž.
	vědec, -dce m.; vědkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	vědecko-fantastický [-ty-] (např. román)
	vědecko-technický [-ny-] (např. rozvoj)
	vědecko-výzkumný (např. program)
	vědeckopopularizační (k popularizace vědy)
	vědecký
	vědět, 1. j. vím, 3. mn. vědí; rozk. věz; příč. věděl; podst. jm. vědění
	vědma, -y ž.
	vědní
	vědomí stř.
	vědomost, -i ž.
	vědomostní
	vědomý; vědomě
	vědoucí (znalý)
	vědro stř.

	Podobné:
b	bezvědomí stř.
	bezvědomý; bezvědomě
	biologicko-ekologický (např. vědy)
c	cílevědomý; cílevědomě
d	děd, -a m.; děd Vševěd (pohádková postava)
	doktor, -a m.; doktorka ž. (zkr. vědecko-akademického titulu Dr., neoficiálně dr.)
	dosvědčit, rozk. dosvědč i dosvědči, dosvědčte i dosvědčete
	dosvědčovat
	dovědět se i dozvědět se, 1. j. dovím se i dozvím se, 3. mn. dovědí se i dozvědí se; rozk. dověď se i dozvěď se; příč. dověděl se i dozvěděl se
	dozvědět se viz dovědět se
h	hudebněvědný (k hudební věda)
j	jazykověda ž.
k	kóma, -atu stř. (bezvědomí)
	kontrarozvědka ž.
	krédo stř. (přesvědčení); Krédo (část mše)
l	literárněvědný (k literární věda)
m	medvěd, -a m.; Malý medvěd (souhvězdí); medvědí
n	nápověda ž. (napovídání)
	napovědět, 1. j. napovím, 3. mn. napovědí; rozk. napověz; příč. napověděl, napověděn
	nápovědní
	nasvědčovat
	neodpovědný
	nevědomky přísl.
	nevědomý; nevědomě
o	obstát, 1. j. obstojím; rozk. obstůj; příč. obstál (osvědčit se)
	odpovědět, 1. j. odpovím, 3. mn. odpovědí; rozk. odpověz; příč. odpověděl, odpověděn; podst. jm. odpovědění
	odpovědnost i zodpovědnost, -i ž.
	odpovědný i zodpovědný
	organizace [-ny-] ž.; Organizace spojených národů, Spojené národy; Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)
	osvědčení stř.
	osvědčit, rozk. osvědč i osvědči, osvědčte i osvědčete; podst. jm. osvědčení
	osvědčovat (k osvědčit)
p	podvědomí stř.
	podvědomý; podvědomě
	populárně-vědecký (např. literatura)
	povědět, 1. j. povím, 3. mn. povědí; rozk. pověz; příč. pověděl, pověděno
	povědomí stř.
	povědomý; povědomě
	předpovědět, 1. j. předpovím, 3. mn. předpovědí; rozk. předpověz; příč. předpověděl, předpověděn
	předpovědní
	přesvědčit, rozk. přesvědč i přesvědči, přesvědčte i přesvědčete; příč. přesvědčen
	přírodovědecký
	přírodovědný
	přisvědčit, rozk. přisvědč i přisvědči, přisvědčte i přisvědčete
	přisvědčovat
	průkazný (přesvědčivý)
r	rozvědčík, -a m.
	rozvědka ž.
s	sebevědomí stř.
	sebevědomý; sebevědomě
	spolujezdec, -dce m.; spolujezdkyně ž., mn. 2. -yň i -yní spoluodpovědný i spoluzodpovědný
	spoluzodpovědný i spoluodpovědný
	stavědlo stř. (na železnici)
	svědčit, rozk. svědč i svědči, svědčte i svědčete
	svědecký
	svědectví stř.
	svědek, -dka m.; svědkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	svědit i svědět, podst. jm. svědění
	svědomí stř.
	svědomitý
t	tělověda ž.
u	usvědčit, rozk. usvědč i usvědči, usvědčte i usvědčete
	usvědčovat
	uvědomělý; uvědoměle
	uvědomění stř.
	uvědomit (si), rozk. uvědom (si), uvědomme (si) i uvědoměme (si); příč. uvědoměn i uvědomen
	uvědomovat (si)
v	Velké Medvědí jezero
	vlastivěda ž.
	vševěd, -a m.; děd Vševěd
	vševědoucí
	vypovědět, 1. j. vypovím, 3. mn. vypovědí; rozk. vypověz; příč. vypověděl, vypověděn i vypovězen; podst. jm. vypovědění i vypovězení
	výpovědní
	vysvědčení stř.
	vyzvědač, -e m.
	vyzvědačský, mn. -čští
	vyzvědačství stř.
	vyzvědět, 1. j. vyzvím, 3. mn. vyzvědí; rozk. vyzvěď; příč. vyzvěděl, vyzvěděn
	výzvědný
	výzvědy, -ů m. pomn.
z	zapovědět, 1. j. zapovím; rozk. zapověz; příč. zapověděl, zapověděn i zapovězen
	zodpovědět, 1. j. zodpovím, 3. mn. zodpovědí; rozk. zodpověz; příč. zodpověděn i zodpovězen
	zodpovědnost i odpovědnost, -i ž.
	zodpovědný i odpovědný
	zpovědní
	zpovědnice ž.
	zpovědník, -a m.
	zvěd, -a m.
	zvědavý
	zvědět, 1. j. zvím, 3. mn. zvědí; rozk. zvěď; příč. zvěděl, zvěděn