věšť: pravidla českého pravopisu

v	věštba, -y ž., mn. 2. -teb
	věštebný
	věštec, -tce m.; věštkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	věštecký
	věštění s.
	věštírna, -y ž.
	věštit i věstit, 3. mn. věští i věstí; příč. věštěn

	Podobné:
d	Delfy, Delf ž. pomn.; delfská věštírna
n	návěští s. (oznámení)
	návěštní