| k | klen, -u m. |
| k | klenba, -y ž., mn. 2. -neb |
| klenbový | |
| Klenčí pod Čerchovem, K-í pod Č. s.; klenečský | |
| klenební (ke klenba) | |
| klenot, -u m. | |
| klenotnice ž. (pro úschovu klenotů); Klenotnice (na Pražském hradě, v Loretě apod.) | |
| klenotnický | |
| klenotnictví s. | |
| klenotník, -a m.; klenotnice ž. | |
| klenout | |
| klenutí s. |
| Podobné: | |
| k | klít, 1. j. kleji i kleju, 3. mn. klejí i klejou; rozk. klej; příč. klel; podst. jm. klení |
| kobka ž. (malá klenutá místnost) | |
| koruna ž.; svatováclavská koruna (korunovační klenot); země Koruny české (české země i České země) | |
| m | Meklenbursko, -a s.; Meklenburčan m.; meklenburský |
| r | rozvzteklený |
| s | sklenář, -e m. |
| skleněný | |
| sklenice ž. | |
| skleník, -u m. | |
| sklenka i sklínka ž. | |
| sklenout | |
| sklenutí s. (ve stavitelství) | |
| spiklenec, -nce m.; spiklenka ž. | |
| v | výklenek, -nku m. |
| z | zaklení s. (zaláteření) |
| zasklít, rozk. zaskli; příč. zasklil, zasklen | |
| zklenutí s. (optická vada) |
klen, ospod, karaba, haluci, žluč, čor, rozeď, vzpama, třeboň, pomět