klen

SLOVNÍ TVARY: klen ~ klene ~ klenech ~ klenem ~ klenu ~ klenům ~ kleny

k	klen, -u m.

k	klenba, -y ž., mn. 2. -neb
	klenbový
	Klenčí pod Čerchovem, K-í pod Č. s.; klenečský
	klenební (ke klenba)
	klenot, -u m.
	klenotnice ž. (pro úschovu klenotů); Klenotnice (na Pražském hradě, v Loretě apod.)
	klenotnický
	klenotnictví s.
	klenotník, -a m.; klenotnice ž.
	klenout
	klenutí s.

	Podobné:
k	klít, 1. j. kleji i kleju, 3. mn. klejí i klejou; rozk. klej; příč. klel; podst. jm. klení
	kobka ž. (malá klenutá místnost)
	koruna ž.; svatováclavská koruna (korunovační klenot); země Koruny české (české země i České země)
m	Meklenbursko, -a s.; Meklenburčan m.; meklenburský
r	rozvzteklený
s	sklenář, -e m.
	skleněný
	sklenice ž.
	skleník, -u m.
	sklenka i sklínka ž.
	sklenout
	sklenutí s. (ve stavitelství)
	spiklenec, -nce m.; spiklenka ž.
v	výklenek, -nku m.
z	zaklení s. (zaláteření)
	zasklít, rozk. zaskli; příč. zasklil, zasklen
	zklenutí s. (optická vada)