Pravidla českého pravopisu

vvýt, 3. j. vyje, 3. mn. vyjí i vyjou; rozk. vyj; příč. vyl; podst. jm. vytí (o psech, vlcích)
 Vyjmenovaná slova:
Vvýt zavýt,
ale vít (vinout)
vvytáčet, 3. mn. vytáčejí i vytáčí
 vytáčka ž., jedn. 3., 6. -čce
 výtah, -u m.
 vytáhnout, příč. vytáhl, vytažen
 vytahovat
 vytanout
 vytápět, 3. mn. vytápějí i vytápí
 výtažek, -žku m.
 vytéci i vytéct, 3. mn. vytečou; rozk. vyteč; příč. vytekl
 výtečník, -a m.; výtečnice ž.
 výtečný
 vytékat, podst. jm. vytékání
 výtěr, -u m.
 vytesat, 1. j. vytešu i vytesám, 3. mn. vytešou i vytesají; rozk. vyteš i vytesej
 vytetovat
 výtěžek, -žku m.
 vytěžit
 výtěžnost, -i ž.
 vytínat, podst. jm. vytínání
 vytipovat [-ty-] (odhadnout)
 vytírat, podst. jm. vytírání
 výtisk, -u m.
 vytisknout, příč. vytiskl, vytištěn (o knize) i vytisknut (odněkud); podst. jm. vytištění (knihy) i vytisknutí (odněkud)
 vytít i vytnout, viz vytnout
 vytížit, rozk. vytiž i vytíži
 výtka ž.
 vytknout, příč. vytkl i vytknul, vytčen i vytknut
 vytlačit
 výtlačný
 výtlak, -u m.
 vytlouci i vytlouct, 1. j. vytluču, 3. mn. vytlučou; rozk. vytluč; příč. vytloukl, vytlučen
 vytloukat, podst. jm. vytloukání
 vytnout i vytít, 1. j. vytnu; rozk. vytni; příč. vyťal i vytnul, vyťat i vytnut; podst. jm. vytnutí i vytětí
 výtok, -u m.
 výtopna, -y ž.
 výtopný
 vytrácet (se), 3. mn. vytrácejí (se) i vytrácí (se); příč. vytrácen
 vytřásat, podst. jm. vytřásání
 vytřást, 1. j. vytřesu; rozk. vytřes; příč. vytřásl, vytřesen
 vytratit (se), příč. vytracen
 vytřeštit, rozk. vytřešti i vytřešť, vytřeštěte i vytřešťte
 vytrhávat, podst. jm. vytrhávání
 vytrhnout, příč. vytrhl i vytrhnul, vytržen
 vytříbit, rozk. vytřib
 vytřibovat
 vytřídit, rozk. vytřiď; příč. vytříděn
 vytřiďovat
 vytřískat, podst. jm. vytřískání
 vytřít, 1. j. vytřu, 3. mn. vytřou; rozk. vytři; příč. vytřel, vytřen
 vytrousit, rozk. vytrus; příč. vytroušen
 vytrpět, 3. mn. vytrpí; podst. jm. vytrpění
 výtrus, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
 výtrusnice ž.
 vytrvalý
 vytrysknout, příč. vytryskl i vytrysknul
 výtržnictví s.
 výtržník, -a m.; výtržnice ž.
 výtržnost, -i ž.
 vyťukat
 vytvářet, 3. mn. vytvářejí i vytváří
 výtvarnický
 výtvarnictví s.
 výtvarník, -a m.; výtvarnice ž.
 výtvarný
 vytvarovat
 výtvor, -u m.
 vytvrdit, příč. vytvrzen; podst. jm. vytvrzení
 vytvrzovat, podst. jm. vytvrzování
 vytyčit, rozk. vytyč; příč. vytyčen
 vytyčovat
 vytýkat, podst. jm. vytýkání
 vytypovat (vybrat, určit)
 Podobné:
aakademie ž., mn. 2. -mií; Akademie věd České republiky; Akademie výtvarných umění; Janáčkova akademie múzických umění; též Akademie (viz § 65)
ppovýtce přísl. (hlavně)
uu předložka s 6. p. jen před v a v několika ustálených spojeních, jako být u vytržení, u vidění, u vyjevení
 utvářet, 3. mn. utvářejí i utváří; příč. utvářen (vytvářet, dávat tvar)
vvřeckovýtrusý
zzavýt, 3. j. zavyje, 3. mn. zavyjí i zavyjou; rozk. zavyj; příč. zavyl; podst. jm. zavytí
Naposledy hledáno:

výt, tlapa, zkorigovat, zpod, an, penezi, edst, karel, napjatý, odd

Pravidla aktuálně obsahují 34.846 českých slov a 3.230.785 slovních tvarů. Pro generování slovních tvarů používáme Ispel.