ytí: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
b	blaničtí rytíři
	bydlo stř. (živobytí)
	být, přít. jsem, jsi, je nebo (řidč.) jest, mn. jsme, jste, jsou; záp. nejsem, nejsi, není, mn. nejsme, nejste, nejsou; bud. budu, budeš, ...; rozk. buď, budiž; příč. byl; podst. jm. bytí, nebytí
	bytí stř. (život, existence)
d	dobýt, 1. j. dobudu i dobydu; rozk. dobuď; příč. dobyl, dobyt; podst. jm. dobytí
k	krýt, 1. j. kryji i kryju, 3. mn. kryjí i kryjou; rozk. kryj; příč. kryl, kryt; podst. jm. krytí
m	mytí stř.
n	nabýt, 1. j. nabudu i nabydu; rozk. nabuď; příč. nabyl, nabyt; podst. jm. nabytí
	narýt, 1. j. naryji i naryju, 3. mn. naryjí i naryjou; rozk. naryj; příč. naryl, naryt; podst. jm. narytí
	nebýt, přít. nejsem, nejsi, není atd.; bud. nebudu; rozk. nebuď; příč. nebyl; podst. jm. nebytí
	nezbytí stř.
o	odbýt, 1. j. odbudu i odbydu; rozk. odbuď; příč. odbyl, odbyt; podst. jm. odbytí
	omýt, 1. j. omyji i omyju, 3. mn. omyjí i omyjou; rozk. omyj; příč. omyl, omyt; podst. jm. omytí
p	pasovat (např. na rytíře)
	pobýt, 1. j. pobudu i pobydu; rozk. pobuď; příč. pobyl; podst. jm. pobytí
	přibýt, 1. j. přibudu i přibydu; rozk. přibuď; příč. přibyl; podst. jm. přibytí
r	rytíř, -e m.
t	týt, 1. j. tyji i tyju, 3. mn. tyjí i tyjou; rozk. tyj; příč. tyl; podst. jm. tytí
u	ubýt, 3. j. ubude i ubyde; rozk. ubuď; příč. ubyl; podst. jm. ubytí
v	vybýt, 1. j. vybudu i vybydu; rozk. vybuď; příč. vybyl, vybyt; podst. jm. vybytí
	výt, 3. j. vyje, 3. mn. vyjí i vyjou; rozk. vyj; příč. vyl; podst. jm. vytí (o psech, vlcích)
	vytínat, podst. jm. vytínání
	vytírat, podst. jm. vytírání
	vytít i vytnout, viz vytnout
	vytížit, rozk. vytiž i vytíži
	vytnout i vytít, 1. j. vytnu; rozk. vytni; příč. vyťal i vytnul, vyťat i vytnut; podst. jm. vytnutí i vytětí
z	zavýt, 3. j. zavyje, 3. mn. zavyjí i zavyjou; rozk. zavyj; příč. zavyl; podst. jm. zavytí
	zbýt, 1. j. zbudu i zbydu; rozk. zbuď; příč. zbyl; podst. jm. zbytí (zůstat)
	živobytí stř.