běl

b	běl, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -emi

b	Běla, -y ž.
	bělásek, -ska m.
	bělat (se)
	Bělehrad, -u m.; bělehradský
	Bělehrad, -u m.; bělehradský, mn. -dští
	bělet (se), 3. mn. bělejí (se) i bělí (se); příč. bělel (se)
	bělice ž.
	bělící (kdo nebo co bělí)
	bělicí (např. prostředek)
	bělidlo stř.; Staré bělidlo
	bělit, 3. mn. bělí; rozk. běl; příč. bělil
	bělmo stř.
	bělogvardějec, -jce m.
	bělohorský; bělohorská bitva (viz § 68)
	Bělorusko, -a s.; Běloruská republika; Bělorus m.; běloruský
	Bělorusko, -a stř.; Bělorus, -a m.; běloruský, mn. -ruští
	bělovlasý

	Podobné:
b	Bílá Hora (osada), B-é H-y ž.; bělohorský
	Bílá hora (vrch); bělohorský
	bílý, 2. st. bělejší; Bílá hora (návrší); Bílá Hora (osada); Bílé Karpaty; Bílé moře
	bitva, -y ž., mn. 2. bitev; bitva na Bílé hoře (bělohorská bitva), bitva u Domažlic (viz § 68)
c	chybět, 3. mn. chybějí i chybí; příč. chyběl; podst. jm. chybění (nebýt přítomen)
p	pobělohorský
	podběl, -u m.
	předbělohorský
v	vybělit, 3. mn. vybělí; rozk. vyběl; příč. vybělil
z	zabělat se
	zbabělý
	zbělat
	zbělet, 3. mn. zbělejí i zbělí; příč. zbělel (stát se bílým)
	zbělit, 3. mn. zbělí; příč. zbělil (něco)
	zhrubělý