přít

SLOVNÍ TVARY: přít ~ pře ~ přel ~ přela ~ přeli ~ přelo ~ přely ~ přeme ~ přeš ~ přete ~ při ~ příti ~ přou ~ přu

p	přít se, 1. j. přu se, 3. mn. přou se; rozk. (ne)při se; příč. přel se

p	přitáčet, 3. mn. přitáčejí i přitáčí
	přitáhnout, příč. přitáhl, přitažen
	přitahovat
	přitápět, 3. mn. přitápějí i přitápí
	přitažlivý
	přitéci i přitéct, 3. mn. přitečou; příč. přitekl
	přítel, -e m., mn. 1. přátelé, 2. přátel, ..., 7. přáteli; přítelkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	přítěž, -e ž.
	přitěžovat
	přitisknout, příč. přitiskl, přitištěn (o tiskovinách) i přitisknut (např. ke zdi)
	přitížit, rozk. přitiž i přitíži
	přítlačný
	přitlouci i přitlouct, 1. j. přitluču, 3. mn. přitlučou; rozk. přitluč; příč. přitloukl, přitlučen
	přítmí s.
	přítok, -u m.
	přitom přísl. (zároveň)
	přítomný; přítomně
	přítrž, -e ž.
	přítulný

	Podobné:
b	být, přít. jsem, jsi, je nebo (řidč.) jest, mn. jsme, jste, jsou; záp. nejsem, nejsi, není, mn. nejsme, nejste, nejsou; bud. budu, budeš, ...; rozk. buď, budiž; příč. byl; podst. jm. bytí, nebytí
c	chybět, 3. mn. chybějí i chybí; příč. chyběl; podst. jm. chybění (nebýt přítomen)
d	duchapřítomnost, -i ž.
	duchapřítomný; duchapřítomně
k	kypřit, 3. mn. kypří (činit kyprým)
n	nakypřit, 3. mn. nakypří
	nebýt, přít. nejsem, nejsi, není atd.; bud. nebudu; rozk. nebuď; příč. nebyl; podst. jm. nebytí
	nepřítel, -e m., mn. 1. nepřátelé, 2. nepřátel, 7. nepřáteli; nepřítelkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	nepřítomný; nepřítomně
o	odepřít, 1. j. odepřu, 3. mn. odepřou; rozk. odepři; příč. odepřel
	odpírat (k odepřít)
	opřít, 1. j. opřu, 3. mn. opřou; rozk. opři; příč. opřel, opřen
p	podepřít, 1. j. podepřu, 3. mn. podepřou; rozk. podepři; příč. podepřel
	popřít, 1. j. popřu, 3. mn. popřou; rozk. popři; příč. popřel
s	sbít, 1. j. sbiji i sbiju, 3. mn. sbijí i sbijou; rozk. sbij; příč. sbil, sbit (přitlouci k sobě); jiné je zbít (nabít někomu)
	srýpat, 1. j. srýpám i srýpu; rozk. srýpej (z povrchu); jiné je zrýpat (zkypřit půdu)
u	upřít, 1. j. upřu, 3. mn. upřou; rozk. upři; příč. upřel
v	všudypřítomný; všudypřítomně
	vzepřít, 1. j. vzepřu, 3. mn. vzepřou; rozk. vzepři; příč. vzepřel, vzepřen
z	zapřít, 1. j. zapřu, 3. mn. zapřou; rozk. zapři; příč. zapřel, zapřen
	zbít, 1. j. zbiji i zbiju, 3. mn. zbijí i zbijou; rozk. zbij; příč. zbil, zbit (nabít někomu); jiné je sbít (přitlouci k sobě)
	zkypřit, 3. mn. zkypří; příč. zkypřil (něco)
	zpřítomnělý
	zpřítomnit
	zpřítomňovat
	zrýpat, 1. j. zrýpám i zrýpu; rozk. zrýpej (zkypřit půdu); jiné je srýpat (z povrchu)