Ří: pravidla českého pravopisu

r	říci i říct, 1. j. řeknu; rozk. řekni; příč. řekl, řečen
	říční
	říčný (uřícený)
	řídce i řídko, 2. st. řidčeji
	řídící (kdo nebo co řídí)
	řídicí (např. páka, systém)
	řídit, rozk. řiď; příč. řízen
	řídítka, -tek stř. pomn.
	řídký, 2. st. řidší
	řídnout i řidnout, příč. řídl i řidl
	říhat, podst. jm. říhání
	říhnout, příč. říhl
	říje ž.
	říjen, -jna m.
	říjet, 3. mn. říjí i říjejí; podst. jm. říjení
	říjnový
	říjný (k říje)
	říkadlo stř.
	říkanka ž.
	říkat, podst. jm. říkání
	Řím, -a m.; římský
	Řím, -a m.; římský
	římsa, -y ž.
	římskokatolický; římskokatolická církev
	Říp, -u m.; řipský
	Říp, -u m.; řipský
	říše ž.; říše římská i Říše římská i římská říše i Římská říše; říše velkomoravská i velkomoravská říše i Říše velkomoravská i Velkomoravská říše
	říšský, mn. říšští
	řítit se, rozk. (ne)řiť se; podst. jm. řícení
	říza, -y ž.
	řízek, -zku m.
	řízení stř.
	řízkování stř.
	říznout, příč. řízl i říznul
	řízný

	Podobné:
a	adamita, -y m. (příslušník náboženské sekty)
	amazonka ž. (mužatka); Amazonka (příslušnice kmene)
	arab, -a m., mn. 1. -i, 4., 7. -y (kůň); Arab (příslušník národa)
	Atlas, -su m. (pohoří); atlaský
	Atlas, -u m. (pohoří); atlaský, mn. -ští
b	bastila [-ty-], -y ž. (vězení); Bastila (v Paříži)
	bát se, 3. mn. bojí se; rozk. (ne)boj se; příč. bál se
	bazilika ž.; bazilika sv. Jiří
	bdít, 1. j. bdím, 3. mn. bdí; rozk. bdi; příč. bděl
	běda přísl. i citosl.
	bělet (se), 3. mn. bělejí (se) i bělí (se); příč. bělel (se)
	bělit, 3. mn. bělí; rozk. běl; příč. bělil
	bezděky přísl. (bezděčně)
	bezkřídlý
	bezmála přísl. (málem)
	bezpříčinný
	bezvětří stř.
	bít, 1. j. biji i biju, 3 mn. bijí i bijou; rozk. bij; příč. bil, bit
	blahopřát, 1. j. blahopřeji i blahopřeju, 3. mn. blahopřejí i blahopřejou; rozk. blahopřej; příč. blahopřál; podst. jm. blahopřání
	blanokřídlý
	blednout, příč. bledl
	bliknout, příč. blikl i bliknul
	blít, 1. j. bliji i bliju, 3. mn. blijí i blijou; rozk. blij; příč. blil; podst. jm. blití
	blíž i blíže přísl.
	blond příd. jm. neskl.
	blýsknout (se), příč. blýskl (se) i blýsknul (se)
	bodnout, příč. bodl i bodnul, bodnut
	bordó příd. jm. neskl.
	bortit, příč. borcen
	bouchnout, příč. bouchl i bouchnul
	brát, 1. j. beru, 2. j. bereš, ..., 3. mn. berou; rozk. ber; příč. bral, brán; podst. jm. braní
	bratr, -a m., mn. 1., 5. bratři, 2. bratrů, 3. bratrům atd., vedle toho v určitých významech 1. bratří, 2. bratří, 3. bratřím atd.; čeští bratři i čeští bratří; Bratři v triku (filmové studio)
	bratříci, -ků m. mn. (husitské vojsko)
	brázdit, příč. brázděn
	břídil, -a m., mn. 4., 7. -y
	břímě (kniž.) stř., viz břemeno
	břinknout, příč. břinkl i břinknul
	bříško stř.
	bříza, -y ž., jedn. 7. břízou, mn. 2. bříz, 3. břízám atd.
	břízka ž.
	břízolit, -u m.
	brousit, rozk. brus; příč. broušen; podst. jm. broušení
	brzdit, rozk. brzdi i brzď; příč. brzděn; podst. jm. brzdění
	brzičko přísl.
	brzy; brzo přísl.
	bubřet, 3. mn. bubřejí i bubří
	budit, příč. buzen; podst. jm. buzení
	buklé příd. jm. neskl. i m. neskl.
	burský oříšek
	bydlet i bydlit, 3. mn. bydlejí i bydlí; rozk. bydli, bydlete; příč. bydlel i bydlil; podst. jm. bydlení
	být, přít. jsem, jsi, je nebo (řidč.) jest, mn. jsme, jste, jsou; záp. nejsem, nejsi, není, mn. nejsme, nejste, nejsou; bud. budu, budeš, ...; rozk. buď, budiž; příč. byl; podst. jm. bytí, nebytí
	Byzanc, -e ž.; Byzantinec [-ty-], -nce m.; byzantský, mn. -tští; byzantská říše
c	Caesar [cézar], -a m. (Gaius Julius); vl. jm. Cézar; cézar (titul římského císaře)
	cedit, příč. cezen
	ceknout, příč. cekl i ceknul
	černět, 3. mn. černějí i černí; příč. černěl (stávat se černým)
	černit, 3. mn. černí; příč. černil (barvit načerno)
	červený; Červený kříž; Červená sedma (kabaretní soubor); Červená karkulka (Karkulka, pohádková bytost); Červená kniha ohrožených druhů
	česačka ž., jedn. 3., 6. -čce (zařízení)
	České středohoří
	cestující m. i ž. i příd. jm.
	cézar, -a m. (titul římského císaře); Caesar [cézar] (Gaius Julius); vl. jm. Cézar
	cídit, rozk. ciď; příč. cíděn
	čichnout, příč. čichl
	cimbuří stř.
	cinknout, příč. cinkl i cinknul
	cirka přísl. (kolem, asi; zkr. cca i ca)
	církev, -kve ž.; katolická církev, církev římskokatolická; Českobratrská církev evangelická (náboženské organizace)
	číst, 1. j. čtu, 3. mn. čtou; rozk. čti, čtěte; příč. četl, četla i čtla, čten; podst. jm. čtení
	čistit, rozk. čisti i čisť; příč. čištěn i čistěn
	čítač, -e m. (zařízení)
	cítit, rozk. ciť; příč. cítěn; podst. jm. cítění
	členit, příč. členěn
	clít, 1. j. clím, 3. mn. clí; rozk. cli; příč. clil, clen; podst. jm. clení
	čmárnout, příč. čmárl i čmárnul
	čnět i čnít, 1. j. čním, 3. mn. ční i čnějí; rozk. čni, čněte; příč. čněl
	copak zájm. i přísl.
	couvnout, příč. couvl i couvnul
	cpát, 1. j. cpu; rozk. cpi, cpěte i cpete; příč. cpal; podst. jm. cpaní
	čpět, 3. mn. čpí; rozk. čpi, čpěte; příč. čpěl; podst. jm. čpění
	črtnout, příč. črtl i črtnul
	ctít, 3. mn. ctí; rozk. cti, ctěte; příč. ctil, ctěn
	čtvrtit, příč. čtvrcen
	cvaknout, příč. cvakl i cvaknul
	cvrknout, příč. cvrkl i cvrknul
	chcípnout, příč. chcípl i chcípnul
	chladicí (např. zařízení)
	chladit, příč. chlazen; podst. jm. chlazení
	chladnout, příč. chladl
	chmýří stř.
	chňapnout, příč. chňapl i chňapnul
	chřadnout, příč. chřadl
	chřípí stř.
	chrstnout, příč. chrstl i chrstnul
	chtít, 1. j. chci, 3. mn. chtějí i chtí; rozk. chtěj; příč. chtěl; podst. jm. chtění
	chvět (se), 1. j. chvěji (se) i chvěju (se), 3. mn. chvějí (se) i chvějou (se); rozk. chvěj (se); příč. chvěl (se); podst. jm. chvění
	chybět, 3. mn. chybějí i chybí; příč. chyběl; podst. jm. chybění (nebýt přítomen)
	chybit, 3. mn. chybí; příč. chybil; podst. jm. chybení (udělat chybu)
	chytit, příč. chytil, chycen
	chytnout, příč. chytl, chytnut