Ře: pravidla českého pravopisu

r	řebčík, -u m.
	řebříček, -čku m. (rostlina)
	řeč, -i ž., mn. 3. -em, 6. -ech, 7. -čmi
	řečiště, -iště stř., mn. 2. -išť
	Řecko stř.; Řek, -a m.; řecký, mn. -čtí
	Řecko, -a s.; Řecká republika; Řek m.; řecký
	řeckokatolický; řeckokatolická církev
	řeckořímský (např. zápas)
	řečnický
	řečnictví stř.
	řečník, -a m.; řečnice ž.
	řečtina ž.
	ředidlo stř.
	ředit, příč. ředěn
	ředitel, -e m., mn. 1. -é, 7. -i
	ředitelství stř.
	ředkev, -kve ž.
	ředkvička ž., jedn. 3., 6. -čce
	řehole ž., mn. 2. -lí
	řeholnický
	řeholnictví stř.
	řeholník, -a m.; řeholnice ž.
	Řehoř, -e m.
	řehtačka ž., jedn. 3., 6. -čce
	řehtat
	řeka Svatého Vavřince
	řeka ž.
	řemdih, -u m.
	řemen, -e i -u m.
	řemenatka ž.
	řemenice ž.
	řemeslnický
	řemeslnictvo stř.
	řemeslník, -a m.; řemeslnice ž.
	řemeslný
	řepa, -y ž.
	řepařský
	řepařství stř.
	řepíček, -čku m.
	řepík, -u m.
	řepka ž.
	řepný
	řeřavět, 3. mn. řeřavějí i řeřaví
	řeřicha ž.
	řeřišnice ž.
	řešeto stř.
	řešit, podst. jm. řešení
	řetěz, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	řetězec, -zce m.
	řetězit, podst. jm. řetězení
	řetězový
	řetízek, -zku m.
	řetízkový
	řež, -e ž.
	řez, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	řezač, -e m. (stroj)
	řezačka ž., jedn. 3., 6. -čce
	řezák, -u m.
	řezat, 1. j. řežu i řezám, 3. mn. řežou i řezají; rozk. řež i řezej
	řezba, -y ž.
	řežba, -y ž.
	řezbář, -e m.
	řezivo stř.
	řeznický
	řeznictví stř.
	řezník, -a m.; řeznice ž.
	Řezno stř. (Regensburg); řezenský
	Řezno, -a s.; (regensburg); řezenský
	řezný

	Podobné:
a	Actium [-kci-], řec. Aktion, -tia s.
	adventivní [-ty- i -tý-] (např. kořeny)
	Aeskulap [é-] i Eskulap, -pa, řec. Asklepois, -pia m.
	Acharny, řec. Acharnai, -arn ž. pomn.; Acharňané
	akropole i akropolis, -le ž. (ústřední část hradiště apod.); vl. jm. Akropole i Akropolis
	Alexandrie, -ie řec. Alexandreia, -eie ž.; alexandrijský i alexandrejský
	alfa ve spojeních, např. alfa-záření i záření alfa; °-záření i záření °; alfa-metoda
	Amazonka ž. (řeka); amazonský
	analogově-číslicový (např. převodník)
	Arabské moře
	Azovské moře
	Azovské moře
	Azurové pobřeží
b	Baltské moře
	Baltské moře
	barborka ž. (třešňová větvička)
	Barentsovo moře
	barvicí (např. prostředek)
	Baucida i Baucis, řec. Byukis, -idy ž.
	bělicí (např. prostředek)
	bércový (např. vřed)
	Beringovo moře
	Beringovo moře
	beta ve spojeních, např. beta-záření i záření beta; ±-záření i záření ±; beta-funkce
	bez, beze předl.
	bezprostřední
	Bílé moře
	bílý, 2. st. bělejší; Bílá hora (návrší); Bílá Hora (osada); Bílé Karpaty; Bílé moře
	bitva, -y ž., mn. 2. bitev; bitva na Bílé hoře (bělohorská bitva), bitva u Domažlic (viz § 68)
	blahopřát, 1. j. blahopřeji i blahopřeju, 3. mn. blahopřejí i blahopřejou; rozk. blahopřej; příč. blahopřál; podst. jm. blahopřání
	blízko předl.
	Břeclav, -i i -ě ž., 3., 6. -i, 7. -í; břeclavský
	Břeclav, -i i -ě ž.; břeclavský
	břečťan, -u m.
	břemeno stř., jedn. 2. -ena i -ene ; Čertovo břemeno (hora)
	Břetislav, -a m.; Břetislava, -y ž.
	březen, -zna m.
	březí (např. kráva)
	březí stř.
	březina ž.
	březoví stř.
	březový
	břímě (kniž.) stř., viz břemeno
	bubřet, 3. mn. bubřejí i bubří
	bujarý, 2. st. bujařejší
	bystrý; bystře
c	Caesar [cézar], -a m. (Gaius Julius); vl. jm. Cézar; cézar (titul římského císaře)
	čelný (např. představitel)
	čeřen, -u m.
	Černé moře; černomořský
	černý; černé divadlo (druh divadla); Černé divadlo (divadlo v Praze); Černé moře; Černá hora (vrch)
	České středohoří
	cézar, -a m. (titul římského císaře); Caesar [cézar] (Gaius Julius); vl. jm. Cézar
	čili stř. neskl. (koření)
	čiřicí (např. prostředek)
	Columbia [k-], -ie ž. (řeka); columbijský
	čtyři, 2. čtyř i čtyřech, 3. čtyřem, 4. čtyři, 6. čtyřech, 7. čtyřmi
	Čukotské moře
	chemicko-mechanický [-ny-] (např. prostředek)
	chrám, -u m.; Svatovítský chrám, Týnský chrám (v Praze); chrám sv. Jindřicha, chrám Panny Marie pod řetězem; svatotomášský chrám, chrám sv. (svatého) Ducha (viz § 67)
	chřest, -u m.
	chřestýš, -e m.
	Chuang-che neskl. s. (Žlutá řeka)
	chvalořeč, -i ž., mn. 3. -čem, 6. -čech, 7. -čmi
d	delta ž. (ústí řeky)
	Didymy, řec. Didymy, -dym ž. pomn.; didymský
	dítko stř., mn. dítky ž., 2. -tek, 3. -tkám, 6. -tkách, 7. -tkami, v přenes. významu i dítka, dítek stř.
	dobře, 2. st. lépe, líp
	dohřát, 1. j. dohřeji i dohřeju, 3. mn. dohřejí i dohřejou; rozk. dohřej; příč. dohřál, dohřát; podst. jm. dohřátí
	doorat, 1. j. doořu i doorám, 2. doořeš i dooráš, ..., 3. mn. doořou i doorají; rozk. doorej
	dopřát, 1. j. dopřeji i dopřeju, 3. mn. dopřejí i dopřejou; rozk. dopřej; příč. dopřál, dopřán
	dopředu přísl.
	doprostřed přísl. i předl.
	doříci i doříct, 1. j. dořeknu; rozk. dořekni; příč. dořekl, dořeknut i dořečen i dořčen
	dostředivý
	dostředný
	dotvářet, 3. mn. dotvářejí i dotváří
	dovřít, 1. j. dovřu, 3. mn. dovřou; rozk. dovři; příč. dovřel, dovřen
	dráždicí (např. prostředek)
	dřeň, -ně ž.
	dřeňový
	dřepčík, -a m.
	dřepět, 3. mn. dřepí
	dřevák, -u m.
	dřevěnět, 3. mn. dřevěnějí i dřevění
	dřevěný
	dřevina ž.
	dřevitý
	dřevník, -u m.
	dřevný
	dřevokaz, -a i -e m., mn. 1. -i, 4. -y i -e, 7. -y i -i
	dřevokazný
	dřevoobráběcí
	dřevořez, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	dřevoryt, -u m.
	dřevorytina ž.
	dřez, -u m., 1., 4., 7. -y
	dřít, 1. j. dřu, 3. mn. dřou; rozk. dři; příč. dřel, dřen; podst. jm. dření
	duna ž. (písečný přesyp)
	dveře i dvéře ž. pomn., 2. dveří, 3. dveřím, 6. dveřích, 7. dveřmi