Řen: pravidla českého pravopisu

	Podobné:
a	adventivní [-ty- i -tý-] (např. kořeny)
	alfa ve spojeních, např. alfa-záření i záření alfa; °-záření i záření °; alfa-metoda
b	beta ve spojeních, např. beta-záření i záření beta; ±-záření i záření ±; beta-funkce
c	čeřen, -u m.
	čili stř. neskl. (koření)
d	dítko stř., mn. dítky ž., 2. -tek, 3. -tkám, 6. -tkách, 7. -tkami, v přenes. významu i dítka, dítek stř.
	dovřít, 1. j. dovřu, 3. mn. dovřou; rozk. dovři; příč. dovřel, dovřen
	dřít, 1. j. dřu, 3. mn. dřou; rozk. dři; příč. dřel, dřen; podst. jm. dření
g	gama ve spojeních, např. gama-záření i záření gama; #-záření i záření #; gama-korekce
h	hořejší i hoření i horní
	horní i hoření i hořejší
j	jitřenka ž.
k	kořen, -e i -u m.
	koření stř.
	kořenitý
	kořenný
	kořenový
	křen, -u m.
l	lichozpeřený
m	mřenka ž.
n	nadřít (se), 1. j. nadřu (se), 3. mn. nadřou (se); rozk. (ne)nadři (se); příč. nadřel (se), nadřen
	natřít, 1. j. natřu, 3. mn. natřou; rozk. natři; příč. natřel, natřen
	nazapřenou i na zapřenou (být někde)
o	obestřít, 1. j. obestřu, 3. mn. obestřou; rozk. obestři; příč. obestřel, obestřen
	odřít, 1. j. odřu, 3. mn. odřou; rozk. odři; příč. odřel, odřen
	ochmýřený
	opřít, 1. j. opřu, 3. mn. opřou; rozk. opři; příč. opřel, opřen
	otevřít, 1. j. otevřu, 3. mn. otevřou; rozk. otevři, otevřete; příč. otevřel, otevřen
	otřít, 1. j. otřu, 3. mn. otřou; rozk. otři; příč. otřel, otřen
p	pařeniště, -iště stř., mn. 2. -išť
	pařeništní
	podezření stř.
	pootevřít, 1. j. pootevřu, 3. mn. pootevřou; rozk. pootevři, pootevřete; příč. pootevřel, pootevřen
	potřít, 1. j. potřu, 3. mn. potřou; rozk. potři; příč. potřel, potřen
	pověřenec, -nce m.; pověřenka i pověřenkyně ž., mn. 2. -yň i -yní
	pozřít, 1. j. pozřu, 3. mn. pozřou; rozk. pozři; příč. pozřel, pozřen (polknout)
	předřít (se), 1. j. předřu (se), 3. mn. předřou (se); rozk. předři (se); příč. předřel (se), předřen
	přenášeč i přenašeč, -e m.
	přenášet, 3. mn. přenášejí i přenáší
	přenést, 1. j. přenesu; rozk. přenes; příč. přenesl, přenesen
	přenos, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	přenosce, -ce m., jedn. 5. -ce
	přenosit, rozk. přenos; příč. přenošen
	přenoska ž.
	přenosný
	přenosový
	přetřít, 1. j. přetřu, 3. mn. přetřou; rozk. přetři; příč. přetřel, přetřen
	přiměřený
	přivřít, 1. j. přivřu, 3. mn. přivřou; rozk. přivři; příč. přivřel, přivřen
	prodřít, 1. j. prodřu, 3. mn. prodřou; rozk. prodři; příč. prodřel, prodřen
	prostřít, 1. j. prostřu, 3. mn. prostřou; rozk. prostři; příč. prostřel, prostřen
	pudřenka ž.
r	rentgen, -u m. (jednotka rentgenového záření)
	rozedřít, 1. j. rozedřu, 3. mn. rozedřou; rozk. rozedři; příč. rozedřel, rozedřen
	rozestřít, 1. j. rozestřu, 3. mn. rozestřou; rozk. rozestři; příč. rozestřel, rozestřen
	rozetřít, 1. j. rozetřu, 3. mn. rozetřou; rozk. rozetři; příč. rozetřel, rozetřen
	rozevřít, 1. j. rozevřu, 3. mn. rozevřou; rozk. rozevři, rozevřete; příč. rozevřel, rozevřen
	rozprostřít, 1. j. rozprostřu, 3. mn. rozprostřou; rozk. rozprostři; příč. rozprostřel, rozprostřen
	rozvářet, 3. mn. rozvářejí i rozváří; příč. rozvářen
	rozvařit, příč. rozvařen
	rozzuřit, příč. rozzuřen
s	sebezapření stř.
	sedřít, 1. j. sedřu, 3. mn. sedřou; rozk. sedři; příč. sedřel, sedřen (např. kůži z těla); jiné je zedřít (se) (např. námahou)
	sestřenice ž.
	setřít, 1. j. setřu, 3. mn. setřou; rozk. setři; příč. setřel, setřen (utřít z povrchu)
	sevřít, 1. j. sevřu, 3. mn. sevřou; rozk. sevři; příč. sevřel, sevřen
	sířit, rozk. siř; podst. jm. síření
	stařec, -rce m.; stařena ž.
	štědřenec, -nce m.
	střenka ž.
	sudozpeřený
	svářet, 3. mn. svářejí i sváří; podst. jm. sváření
	svařit, podst. jm. svaření
	sýření stř. (srážení syřidlem)
	syrový (nevařený)
t	technicko-organizační [-ny-ny-] (např. opatření)
	třenový zub
	třít, 1. j. třu, 3. mn. třou; rozk. tři; příč. třel, třen
	tváření stř. (kovů apod.)
u	udřít (se), 1. j. udřu (se), 3. mn. udřou (se); rozk. (ne)udři (se); příč. udřel (se), udřen
	uměřený
	utřít, 1. j. utřu, 3. mn. utřou; rozk. utři; příč. utřel, utřen
	utvářet, 3. mn. utvářejí i utváří; příč. utvářen (vytvářet, dávat tvar)
	utvořit, příč. utvořen
	uzavřít, 1. j. uzavřu, 3. mn. uzavřou; rozk. uzavři; příč. uzavřel, uzavřen
v	vetřít, 1. j. vetřu, 3. mn. vetřou; rozk. vetři; příč. vetřel, vetřen
	vřít, 1. j. vřu, 3. mn. vřou; rozk. vři, vřete; příč. vřel; podst. jm. vření
	vydřít, 1. j. vydřu, 3. mn. vydřou; rozk. vydři; příč. vydřel, vydřen
	vytřít, 1. j. vytřu, 3. mn. vytřou; rozk. vytři; příč. vytřel, vytřen
	vyvářet, 3. mn. vyvářejí i vyváří; příč. vyvářen
	vyvařit, 3. mn. vyvaří; příč. vyvařen
	vyvřít, 3. mn. vyvřou; rozk. vyvři; příč. vyvřel, vyvřen
	vzbouřenec, -nce m.
	vzepřít, 1. j. vzepřu, 3. mn. vzepřou; rozk. vzepři; příč. vzepřel, vzepřen
	vzezření stř.
z	zadřít, 1. j. zadřu, 3. mn. zadřou; rozk. zadři; příč. zadřel, zadřen
	zaklení stř. (zaláteření)
	zakořenit
	zapřít, 1. j. zapřu, 3. mn. zapřou; rozk. zapři; příč. zapřel, zapřen
	záření stř.; gama-záření i záření gama; #-záření i záření #