DĚ: pravidla českého pravopisu

d	Děčín, -a m.; děčínský
	Děčínský sněžník, D-ého S-u i S-a m.
	děcko, -cka stř., mn. 2. -cek, 3. -ckům i -ckám, 6. -ckách, 7. -cky (ale dětský, dětství)
	děd, -a m.; děd Vševěd (pohádková postava)
	dědic, -e m.; dědička ž.
	dědický
	dědičnost, -i ž.
	dědičný
	dědictví stř.
	dědina ž.
	dějepis, -u m.
	dějinný; dějinně
	dějiny, -jin ž. pomn.
	dějiště, -iště stř., mn. 2. -išť
	dějství stř.
	děkabrista, -y m.
	děkan, -a m.
	děkanát, -u m.; Děkanát Právnické fakulty Univerzity Karlovy děkanství stř.
	děkovat
	dělat
	dělenec, -nce m., jedn. 4. -nce, mn. 1. -nci i -nce
	dělič, -e m.
	dělící (kdo nebo co dělí)
	dělicí (např. stěna)
	dělitel, -e m., jedn. 4. -e, mn. 1. -é i -e, 7. -i
	dělítko stř.
	dělnický
	dělnictvo stř.
	dělník, -a m.; dělnice ž.
	dění stř.
	děravět, 3. mn. děravějí i děraví
	děravý
	děrný
	děrovač, -e m. (zařízení)
	děrovačka ž., jedn. 3., 6. -čce (stroj)
	děrovat
	děsit, rozk. děs; příč. děšen
	děťátko stř.
	dětinnost, -i ž.
	dětinný; dětinně
	dětinský
	dětinštět, 3. mn. dětinštějí i dětinští
	dětinství stř.
	dětský, mn. -tští (ale děcko)
	dětství stř.
	děvčátko stř.
	děvče, -ete stř., mn. 1., 4. -ata

	Podobné:
a	anděl, -a m., jedn. 5. -i, mn. 1. -é, 4., 7. -y; Anděl Páně (modlitba)
	Anděla, -y ž.
b	bdění stř.
	bdít, 1. j. bdím, 3. mn. bdí; rozk. bdi; příč. bděl
	bělogvardějec, -jce m.
	belvedér, -u m. (letohrádek); Belvedér (např. na Pražském hradě)
	bezděky přísl. (bezděčně)
	Bezděz, -u i -e m., 3. -u i -i, 6. -u i -i i -e; bezdězský, mn. -zští
	Bezděz, -u i -e m.; bezdězský
	bleděmodrý i bledě modrý
	bloudit, rozk. (ne)bluď i (ne)bloudi; podst. jm. bloudění
	brázdit, příč. brázděn
	brzdit, rozk. brzdi i brzď; příč. brzděn; podst. jm. brzdění
c	čadit, podst. jm. čadění i čazení
	čaroděj, -e m.; čarodějka ž.
	čarodějnický
	čarodějník, -a m.; čarodějnice ž.
	čeleď, -di i -dě ž., mn. 1., 4. -di i -dě, 3. -dím, 6. -dích, 7. -děmi
	České Budějovice, Č-ých B-ic ž. pomn.; (česko)budějovický
	cídit, rozk. ciď; příč. cíděn
	činorodý; činorodě
	čmoudit, rozk. čmuď i čmoudi; podst. jm. čmoudění
	čmudit, podst. jm. čmudění
	čoudit, rozk. čuď i čoudi; podst. jm. čoudění i čouzení
	cyrilometodějský
	chybit, 3. mn. chybí; příč. chybil; podst. jm. chybení (udělat chybu)
d	dílo stř., mn. 2. děl
	díra ž., jedn. 7. dírou, mn. 2. děr, 3. dírám atd.
	dít se, 3. j. děje se, 3. mn. dějí se; rozk. děj se; příč. dělo se i dálo se; podst. jm. dění
	dít, 1. j. dím, 3. mn. dějí; příč. děl
	dítě, dítěte stř., mn. děti ž., 2. dětí, 3. dětem, 6. dětech, 7. dětmi
	divočit, 3. mn. divočí (dělat divokým, divoce si počínat)
	dláždění stř.
	dláždit, příč. dlážděn
	dojít, 1. j. dojdu; rozk. dojdi, dojděte; příč. došel, došla; podst. jm. dojití
	dojíždět, 3. mn. dojíždějí i dojíždí
	dojížďka ž., mn. 2. -děk
	dóm, -u m.; Svatovítský dóm (v Praze na Hradě)
	dovádět, 3. mn. dovádějí i dovádí
	dovědět se i dozvědět se, 1. j. dovím se i dozvím se, 3. mn. dovědí se i dozvědí se; rozk. dověď se i dozvěď se; příč. dověděl se i dozvěděl se
	dozvědět se viz dovědět se
	dráždit, příč. drážděn
e	ermitáž, -e ž.; Ermitáž (v Petrohradě)
f	fakulta ž.; Fakulta dětského lékařství Univerzity Karlovy; Divadelní fakulta Akademie múzických umění; Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
	fond, -u m.; Dětský fond OSN
h	hádě, -ěte stř., mn. 1., 4. -ďata
	hledět, 3. mn. hledí
	hlemýžď, -dě m.; hlemýždí
	hmoždit (se), podst. jm. hmoždění
	hnízdit, podst. jm. hnízdění
	hrázděný (např. zdivo)
	hrázdit, příč. hrázděn
	hrdý, 2. st. hrdější
	hromadit, příč. hromaděn
	hýždě ž.
	hyzdit, rozk. hyzdi i hyzď; příč. hyžděn i hyzděn; podst. jm. hyždění i hyzdění
j	jakoby, např. byl jakoby u vidění (jako u vidění); ale dělal, jako by to neviděl (v 1. os.: jako bych to neviděl)
	jezdit, podst. jm. ježdění i jezdění
	jezule, -ete stř.; jezulátko stř. (děťátko); Pražské Jezulátko (soška)
	jít, 1. j. jdu, bud. půjdu; rozk. jdi, jděte - pojď, pojďte; příč. šel, šla; podst. jm. jití
	jsem, jsi, je i jest, jsme, jste, jsou; ty jsi nesl, ty jsi má naděje i tys nesl, tys má naděje; ty ses učil, ty sis pamatoval
k	káď, -dě ž.
	káně, -ěte stř., mn. 1., 4. -ňata (kání mládě)
	kanon [-on i -ón], -u m. (druh děla)
	kapraď, -di i -dě ž., mn. 1., 4. -di i -dě, 3. -dím, 6. -dích,
	klenotnice ž. (pro úschovu klenotů); Klenotnice (na Pražském hradě, v Loretě apod.)
	kožedělný
	královský; Královská obora (v Praze), Královská zahrada (na Pražském hradě)
	kurděje, -í ž. pomn.
	Květná neděle
l	ladit, příč. laděn
	lahodit, podst. jm. lahodění
	loď, -di i -dě ž., mn. 1., 4. -di i -dě, 3. -dím, 6. -dích, 7. -děmi i -ďmi
	loděnice ž.
	loudit, rozk. (ne)luď i (ne)loudi; podst. jm. loudění
	Luděk, -ďka m.; Luďka, -y ž.
m	měděnec, -nce m.
	měděnka ž.
	měděný
	medvídě, -ěte stř., mn. 1., 4. -ďata
	Metod, -a i Metoděj, -e m.
	Metod, -a i Metoděj, -e m.
	míčovna, -y ž.; Královská míčovna, Míčovna (na Pražském hradě)
	mimoděk přísl.
	mládě, -ěte stř., mn. 1., 4. -ďata
	mlhovina ž.; Mlhovina v Andromedě (galaxie v souhvězdí Andromedy)
	mys Dobré naděje
n	nadát se i nadít se, 1. j. nadám se i naději se, 3. mn. nadají se i nadějí se; rozk. naděj se; příč. nadál se; podst. jm. nadání
	naděje ž.
	nadejít, 1. j. nadejdu; rozk. nadejdi, nadejděte; příč. nadešel, nadešla; podst. jm. nadejití
	nadějný
	Naděžda, -y ž.
	nadít se i nadát se, 1. j. naději se i nadám se, 3. mn. nadějí se i nadají se; rozk. naděj se; příč. nadál se; podst. jm. nadání
	nadjíždět, 3. mn. nadjíždějí i nadjíždí
	nadjížďka ž., mn. 2. -děk
	nadřadit, příč. nadřaděn i nadřazen
	najít, 1. j. najdu; rozk. najdi, najděte; příč. našel, našla; podst. jm. najití
	najížďka ž., mn. 2. -děk
	naladit, příč. naladěn
	náměstí stř.; Václavské náměstí; náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, náměstí Bratří Čapků, náměstí Míru, náměstí Na Stráži