dř: pravidla českého pravopisu

d	dřeň, -ně ž.
	dřeňový
	dřepčík, -a m.
	dřepět, 3. mn. dřepí
	dřevák, -u m.
	dřevěnět, 3. mn. dřevěnějí i dřevění
	dřevěný
	dřevina ž.
	dřevitý
	dřevník, -u m.
	dřevný
	dřevokaz, -a i -e m., mn. 1. -i, 4. -y i -e, 7. -y i -i
	dřevokazný
	dřevoobráběcí
	dřevořez, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	dřevoryt, -u m.
	dřevorytina ž.
	dřez, -u m., 1., 4., 7. -y
	dříč, -e m.; dříčka ž.
	dříčský, mn. -čští
	dřík, -u m.
	dřímat, 1. j. dřímu i dřímám; rozk. dřímej; podst. jm. dřímání
	dřín, -u m.
	dřišťál, -u m., mn. 1., 4., 7. -y
	dřít, 1. j. dřu, 3. mn. dřou; rozk. dři; příč. dřel, dřen; podst. jm. dření
	dříve, dřív přísl.
	dřívějšek, -ška m.
	dřívější
	dříví stř.
	dřívko stř.

	Podobné:
b	bar, -u m. (dř. jednotka tlaku vzduchu)
	Bedřich, -a m.; Bedřiška, -y ž.
c	Československo, -a s.; Česká a Slovenská Federativní Republika (dř.)
	československý; Československá republika, Československo (dř.)
	císařství stř.; císařství mexické (dř.); druhé císařství (ve Francii) (viz § 88)
	chrám, -u m.; Svatovítský chrám, Týnský chrám (v Praze); chrám sv. Jindřicha, chrám Panny Marie pod řetězem; svatotomášský chrám, chrám sv. (svatého) Ducha (viz § 67)
f	Flandry, -der m. pomn.; Flandřan m.; flanderský
h	hikorové dřevo
j	jádřinec, -nce m.
	Jindřich, -a m.; Jindřiška, -y ž.
	Jindřichův Hradec, J-ova H-dce m.; jindřichovohradecký i jindřichohradecký
k	klín, -u m. (např. dřevěný)
	kosodřevina ž.
m	modř, -i i -e ž., mn. 1., 4. -i i -e, 3. -ím, 6. -ích, 7. -emi
	modřín, -u m.
	modřina ž.
n	nadřadit, příč. nadřaděn i nadřazen
	nadřaďovat i nadřazovat
	nadřídit, rozk. nadřiď; příč. nadřízen
	nadřít (se), 1. j. nadřu (se), 3. mn. nadřou (se); rozk. (ne)nadři (se); příč. nadřel (se), nadřen
	nadřízený, -ého m. i příd. jm.
	namodro i na modro (modře; např. o rybě)
o	odříci i odříct i odřeknout, 1. j. odřeknu; rozk. odřekni; příč. odřekl, odřeknut; podst. jm. odřeknutí
	odříkat (se), podst. jm. odříkání
	odřít, 1. j. odřu, 3. mn. odřou; rozk. odři; příč. odřel, odřen
	odříznout, příč. odřízl i odříznul
	Oldřich, -a m.; Oldřiška, -y ž.
	Ondřej, -e m.; Ondřejka, -y ž.
p	podřadicí (např. spojky)
	podřadit, příč. podřaděn i podřazen
	podřaďovat i podřazovat
	podřeknout se i podříci se i podříct se, 1. j. podřeknu se; rozk. podřekni se; příč. podřekl se; podst. jm. podřeknutí
	podřep, -u m.
	podřezat, 1. j. podřežu i podřezám, 3. mn. podřežou i podřezají; rozk. podřež i podřezej
	podřídit, rozk. podřiď; příč. podřízen
	podřimovat
	podříznout, příč. podřízl i podříznul
	podřizovat
	předřít (se), 1. j. předřu (se), 3. mn. předřou (se); rozk. předři (se); příč. předřel (se), předřen
	předtím přísl. (dříve)
	prodřít, 1. j. prodřu, 3. mn. prodřou; rozk. prodři; příč. prodřel, prodřen
	pudřenka ž.
r	rozedřít, 1. j. rozedřu, 3. mn. rozedřou; rozk. rozedři; příč. rozedřel, rozedřen
s	sedřít, 1. j. sedřu, 3. mn. sedřou; rozk. sedři; příč. sedřel, sedřen (např. kůži z těla); jiné je zedřít (se) (např. námahou)
	sovětský, mn. -tští; Sovětský svaz (dř.)
	štědřenec, -nce m.
	svidřík, -u m.
u	udřít (se), 1. j. udřu (se), 3. mn. udřou (se); rozk. (ne)udři (se); příč. udřel (se), udřen
	umoudřit se
	uštědřit
v	vilín, -u m. (dřevina)
	vydra ž.; vydří
	výdřeva, -y ž.
	vydřevit, podst. jm. vydřevení
	vydřiduch, -a m.
	vydřidušský, mn. -šští
	vydřít, 1. j. vydřu, 3. mn. vydřou; rozk. vydři; příč. vydřel, vydřen
	vyjádřit
	vyjadřovat
z	zadřít, 1. j. zadřu, 3. mn. zadřou; rozk. zadři; příč. zadřel, zadřen
	záňadří stř.
	zastara i za stara (dříve)
	zdřevěnět, 3. mn. zdřevěnějí i zdřevění
	zdřevnatět, 3. mn. zdřevnatějí i zdřevnatí
	zdřímnout (si), příč. zdříml (si)
	zedřít (se), 1. j. zedřu (se), 3. mn. zedřou (se); rozk. zedři (se); příč. zedřel (se), zedřen (např. námahou); jiné je sedřít (např. kůži z těla)
	zmoudřet, 3. mn. zmoudřejí i zmoudří; příč. zmoudřel